- Inzerce -

Videa na víkend – Příprava na Ostravu

Za měsíc a kousek začnou Ostravské dny, festival, jenž jednou za dva roky udělá ze severní Moravy destinaci mnoha milovníků současné hudby. Od 21. do 29. srpna se budeme moci nasytit aktuální hudbou a letošní program slibuje minimálně stejnou dramaturgickou laťku, jakou udržoval v posledních letech. Celý si ho můžete nastudovat zde.

Festival zahájí Minimaraton elektronické hudby v dramaturgii Michala Rataje. Na něm se bude jednak živě hrát, jednak reprodukovat vícekanálové kompozice v takzvaném Acousmoniu. Jednou z klasik elektronické hudby, která zde zazní, bud výběr z De Natura Sonorum Bernarda Parmegianiho. Tu můžete degustovat ve stereofonní redukci zde:

Samotné Ostravské dny otevře koncert ze skladeb pro tři orchestry, v nichž expandovanou Janáčkovu filharmonii doplní hornická kapela ze Stonavy. Na programu večera bude hudba starší i úplně nová. Tu první kategorii zaplní Gruppen Karlheinze Stockhausena.

Novější položkou toho večera bude beautiful to me. ah Jacka Sotomskiho pro akordeon, smyčce a elektroniku. Romantický název skladateli poskytl neméně romantický filmař Rocco Siffredi (detaily o jeho tvorbě si raději nevyhledávejte v práci a před dětmi).

Ačkoliv v programu celkem pochopitelně převažují evropští a američtí autoři, dojde i na jiné kulturní okruhy – například na Írán, odkud pochází skladatel Idin Samimi Mofakham

 

A právě Mofakhamovi věnovala skladu Apeiros polská autorka Martyna Kosecka, jejíž hudba bude letos v Ostravě rovněž hrána. Zde Apeiros ve verzi s partiturou pro studijní typy.

Jedním z důležitých rysů dramaturgie Ostravských dnů je udržování povědomí kontinuity současné hudby a toho, co se přihodilo v průběhu 20. století. Takže prostor dostávají i klasici jako Alban Berg, jehož Komorní koncert zazní na závěrečném festivalovém večeru.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.