Politická satira v hudbě se objevovala od nepaměti. Nové technologie daly lidem do ruky unikátní možnost, jak zesměšnit politiky – skrze jejich vlastní slova, zrecyklovaná, rytmizovaná, zlomyslně z kontextu vytržená.
Variace na projevy aktuálních politických činitelů jsme na našich stránkách již zmiňovali a jistě na další dojde. Podívejme se tentokrát trochu do historie a také do jiných zemí. Soutěž v remixování českých politiků dokonce uspořádali v roce 2010 pořadatelé recesistického Festivalu politické písně. Primát v české kotlině má nejspíš Milouš Jakeš, jehož projev se dočkal remixu od skupiny s hezkým názvem Pravda v roce 1991. Skladba tehdy vyšla dokonce na vinylu společně s dalšími hudebními reflexemi doby minulé, včetně výstupů Jiřiny Švorcové a Klementa Gottwalda.
Dnes je doménou podobných alotrií pochopitelně v první řadě internet, kde je možné remixy ve spojení s podobně pojednanou vizuální stránkou bleskově šířit, což vede k dalším remixům a parafrázím. Vedle laciného remixování lze ovšem jít i cestou poctivého muzikantství, kterou zvolila skupina The George W Bush Singers pojmenovaná po jednom, dnes již téměř zapomenutém politikovi.
A trochu italské elegance v podání tamního bývalého premiéra Mattea Renziho.
Tento japonský politik se rozplakal, což cynické tvůrce samozřejmě inspirovalo.
A něco z Indie:
Debata s jihoafrickým prezidentem:
A někdy stačí jedna pěkně rytmizovaná fráze: