Podzimní Wakushoppu je tu! A s ním další várka koncertů, performancí a multimediálních představení ve vršovickém Cafe v lese. Pravidla se nemění: Wakushoppu – to je průsečík koncertní scény a workshopu, na kterém lze předvést plody dlouholeté práce a/nebo si vystřihnout veřejnou zkoušku či generálku právě vznikajícího projektu. Wakushoppu je FREE! Hudebníci vystupují bez nároku na honorář, na koncerty se nevybírá vstupné, zvykem je společný set všech účinkujících na konci každého večera. Audio a videozáznamy jednotlivých večerů jsou volně ke stažení. Wakushoppu má být příležitostí k poznávání a interakci. Dramaturgy série jsou Tomáš Procházka a Petr Ferenc.
3. září – Wakushoppu 5.1
TOMÁŠ VTÍPIL
Všudypřítomný brněnský multiinstrumentalista, producent, elektronický mág, člen DG 307, Urbandu a dalších sestav, autor hudby mimo jiné k celovečernímu filmu Pouta. „Na Wakushoppu budu pravděpodobně hrát improvizačně perforovaný materiál z alba, které chystám na listopad. Budou smyčcové a perkusní nástroje, hlas a sekvencované samply. Chci to pojmout opravdu jako shoppu, tzn. dílnu, bude to součást práce na albu. Nejspíš si to i zaznamenám. Mimochodem, bude tam slušný aparát?“ www.vtipil.cz
LLOYD DUNN
55505 pareidolia: Na začátku je soubor nalezených nahrávek včetně opticky zaznamenaných filmových ruchů, terénních nahrávek parních lokomotiv a rádiových signálů z vesmíru. Umělec je záměrně zbavuje většiny referenčního povrchu a odhaluje některé rysy jejich vnitřního jádra, přičemž jej zajímají subjektivní a emocionální reakce, které tyto odhalené formy implikují nebo vyvolávají. Sled obrazů a zvuků abstraktním způsobem evokuje etapy životního cyklu organismů a strojů, a to za pomoci (především nalezených) vizuálních analogií zvuků a autorské interpretace různých účinků těchto obrazů na vnitřní zrak diváka.
Výsledným tvarem je rozvíjející se poetický, možná dokonce romantický vizuální esej či meditace, kterou lze s úspěchem vnímat jako skládačku (či jakýsi rébus) myšlenek na téma pohybu, změny, vnímání a reakce, které se v průběhu subjektivně dotýkají kosmologických a historických otázek. Tím, že své dílo nazval pareidolia, autor zdůrazňuje způsob, jakým divák nebo posluchač vnímá veškeré umění za více či méně výrazného nátlaku ze strany umělce, nátlaku, který je (nebo není) úspěšný do té míry, že umělec prostřednictvím přetrvávajících kulturních kódů chápe a dokáže ovládat percepční aparát příjemce.
Lloyd Dunn je multimediální umělec působící od osmdesátých let v oblasti mechanických médií. Je nositelem titulu MFA z Iowské univerzity, kde studoval multimédia u Mela Andringy a Hanse Bredera a elektronickou hudbu u Kennetha Gabura. V osmdesátých a devadesátých letech vydával výtvarné časopisy Photostatic a Retrofuturism, které obíhaly po celém světě a staly se součástí sbírek knihovny newyorského Muzea moderního umění. V roce 1987 Dunn spoluzaložil Tape-beatles, kteří se jako jedni z prvních hudebních experimentátorů svým dílem přímo zabývali otázkami duchovního vlastnictví a autorských práv a posléze realizovali řadu vystoupení v duchu expanded cinema a vydali pět alb na značce Staalplaat (Amsterdam, Berlin). Od roku 2009 je Dunnovým hlavním zájmem internetový filecast projekt nula.cc. Výstupy tohoto projektu byly vystaveny v Berlíně, Paříži, Praze a na dalších místech. www.nula.cc; en.wikipedia.org/wiki/Tape-beatles; en.wikipedia.org/wiki/Lloyd_Dunn; psrf.detritus.net
VINCENC HOLOMEK
„Tak napiš, že: pseudonym Vincenc Holomek začal používat Josef Jindrák (majitel vydavatelství Polí5) před deseti lety, aby odlišil svoje sólové aktivity od domovské kapely Skrytý půvab byrokracie. Své hraní označoval jako jakousi „dílnu potenciální hudby.“ Používány staré levné efektové krabičky, kotoučové magnetofony, laciné gramofony, nehudební zdroje zvuku… Ovšem vydáno jen jedno split CD a koncertů uskutečněno jen několik. Postupně s podobnou vizí krátce spolupracoval se Zabloudl/a a s Martinem E. Kyšperským (Květy) v projektu Mahaut (natočeno nevydané album). Ale s rozvojem Polí5, domovské kapely, ale i rodiny, byli aktivita Vincence Holomka uloženy k ledu. Toto bude první vystoupení asi po pěti letech…“
1. října – Wakushoppu 5.2
KEN GANFIELD (US) & GEORGE CREMASCHI (USA)
Ken: „Já žádný popis nemám. S nejvyšší pravděpodobností budu vyluzovat repetitivní zvuky na syntezátor. Georgi, možná bys mohl napsat něco kon/de/struktivnějšího?“
George: „Co tohle? Večer nové elektronické hudby od Kena Ganfielda a George Cremaschiho; každý předvede nové „dílo ve stádiu zrodu pro analogový syntezátor(y) a 10 prstů.“
…dva v Praze působící tvůrci improvizované a elektronické hudby známí například z Pražského improvizačního orchestru, kteří na Wakushoppu vystoupí nejen sólově. (George Cremaschi je skladatel, hudebník, pedagog a někdy i organizátor. Hraje především na kontrabas a live electronics a pracuje s širokým spektrem improvizačních a neidiomatických kompozičních technik. Ve svém díle se snaží smazat hranice mezi hudbou, zvukem a hlukem a rozvíjet jejich existující jazyky, slovníky a diskurs.)
TIGERS MIND (DK/NO)
Dánsko-norské improvizační trio: „Hrajeme improvizovanou hudbu kombinující prvky onkyo, noise a freejazzu. V roce 2012 jsme podnikli turné po Japonsku a Skandinávii, coby trio i s hosty jako Toshimaru Nakamura a Travis LaPlante. V rámci evropského turné bychom rádi zahráli v Praze.“ https://www.oddodd.org/tigers-mind.html
5. listopadu – Wakushoppu 5.3
NOČNÍ PTÁK
Luboš Fidler patří mezi nejzajímavější postavy české alternativní hudební scény. V 70-tých letech minulého století spoluzaložil jakožto hráč na basovou a akustickou kytaru skupiny Stehlík / Švehlík, hrál v F.O.K. a v Křečanových Kilhets, složil a hrál hudbu pro inscenaci Klíženec Divadla na okraji (rež. Pavel Šváb). Začátkem 80-tých let hrál v MCH Bandu, spoluzaložil skupinu Vyšší populár, proslul také v minimalisticko – experimentálním triu Janota-Fidler-Richter. V 90-tých letech začíná používat různé nehudební objekty a stavět zvukové instalace. Spolupracuje s Tobiasem Gremmlerem a Zoro Babelem (oba SRN). Spolu s Oldřichem Janotou a Štěpánem Pečírkou zakládá Společenství Pan zabývající se zvukovými performancemi. Svými interaktivními zvukovými instalacemi se od roku 2005 podílí též na Niklově výstavním projektu Orbis Pictus, skládá a živě hraje hudbu pro inscenaci Faidra (rež. Viktorie Čermáková), hostuje v brněnském duu Tílko a nadále spolupracuje s Oldřichem Janotou (Voda), Štěpánem Pečírkou (Every savage can dance) i dalšími hudebníky.
Zdeněk Konopásek byl zakládajícím členem skupiny Dvouletá fáma (1981-1983, 1987-1989), hráčsky se podílel na dvou albech Oldřicha Janoty, spolupracoval s Pavlem Richterem, hrával s Kvartetem dr. Konopného nebo s kapelou Zátory. Nyní vystupuje v divadelních – hudebních představeních Divadla Vizita s Jaroslavem Duškem a působí v karlovarské formaci Široko-Daleko.
Konopásek s Fidlerem o sobě „vědí” už od začátku 80. let. Až v létě 2011 se však znovu setkali a Noční pták máchnul perutěmi. Jejich hudba je zčásti komponovaná – tam, kde hrají písně s úspornými, lehce absurdními texty; nezřídka však ve zcela volných, zvukově vzrušujících improvizacích ponechávají průchod okamžité inspiraci.
ŠLEHAČKA
„Tomáši, tak naše kapela s Péťou se jmenuje Šlehačka. Klidně uveď i naše jména – jakože Jan Burian a Petr Krušelnický. Asi půjde o takovej náš dialog a hrátky s hlukem. Péťa bude mít svoje videokazety a krabičky a já dva iPady, kterejma budu chytat a zpracovávat zvuk z okolí… Rádi bysme též pracovali s mluveným slovem. Tak asi těch informací nedávej mnoho.”
Jan Burian – Hudební skladatel, divadelní režisér, performer. Zakladatel originální divadelní skupiny ENVOI, která se přerodila v oceňovaný hiphopový projekt Kyklos Galaktikos.
Petr Krušelnický – Audiovizuální umělec, zakladatel divadelní skupiny Antena, performer. Absolvent taneční konzervatoř Duncan Centre, žák Ctibora Turby. Byl členem souboru Divadla mimů Alfred ve dvoře a divadelní skupiny Grotest Maru (DE). Produkuje specifickou hlučnou hudbu za využití analogových videopřístrojů.
