Katalánský bubeník Xavi Reija a původem srbský, ovšem převážně v Barceloně působící kytarista Dušan Jevtović spolu hrají už nějaký ten pátek a společně jim to šlape čím dál líp. Vynikající byla již jejich souhra na albu Resolution (viz recenze z 31. 3. 2014), které vyšlo loni pod Reijovým jménem a na němž ještě tvrdil muziku brilantní Bernat Hernandez. Tentokrát se rozhodli vystačit si bez basy a vysílat na sebe navzájem silné impulsy tváří v tvář i telepaticky. Název jejich společného díla ovšem poněkud klame tělem. Tady podle mého názoru nic není ponecháno náhodě a místo čiré abstrakce jde spíše o abstrahovanou imaginaci. Oba umělci se tu o autorství rozdělili napůl a každý je podepsán pod čtyřmi skladbami a pod jednou jsou uvedeni oba. Reijovy věci jsou ponornější i drásavější, Jevtovičovi dravější, ale někdy i melancholičtější. Rozhodně je pro oba charakteristická naléhavá dramatičnost.
Určité zvraty či obraty tu člověka až vylekají. Vlastně by to mohl místy být soundtrack k nějakému avantgardnímu surreálnému horroru. Ani v takovémto útvaru ovšem nemohou chybět lyrické pasáže nebo dusný klid před bouří. Je to fúzující bluesjazzrock s jiskrnou kadencí. Zvláštní kapitolou je tu Jevtovićova melodicky odlehčená „hitovka“ se signifikantním názvem New Pop, kde sice najdeme až písňovou strukturu, ale ta přece jen kráčí ne tak zcela vyšlapanou cestou. Mezi nejexpresivnější kousky pak patří Deep Ocean, jež však svou náladou evokuje spíše hřímání nebes než mořské hlubiny. Každopádně Reijovy razantní bicí ve spojení s Jevtovićovým nápaditým využíváním krabiček vytvářejí mnohdy velice symbiotické protimluvy. Název závěrečné sice prazvláštně tklivé, ale zároveň stimulantní sklady No Hope je tak opět určitým nonsensem. XaDu jsou nespornou nadějí a ve dvou si zcela vystačí, což ovšem neznamená, že jsou jakkoliv zahleděni sami do sebe a je tu jasný potenciál pro další mutace jejich souznění za účasti dalších hráčů.
XaDu: Random Abstract
Moonjune Records (www.moonjune.com)