Yvan Etienne: Feu
Aposiopèse (www.aposiopese.com)
Tohle album vyšlo už v létě, pořád jsem je ale nemohl uchopit. Po opakovaných posleších jsem dospěl k názoru, že jde o typické dítko doby a (oxymóron alert) alternativu a experiment, které se zrovna nosí. Při finálním poslechu před psaním této recenze jsem svůj názor ale musel změnit k mnohem lepšímu: být dítětem své doby nemusí vždy znamenat nedostatek invence. Své půvaby tohle dílko ale odhaluje vskutku pozvolna.
Z tiskové zprávy, která byla u CD v hezkém papírovém obalu přiložena, se dozvídám, že Yvan Etienne je mimo jiné soundartista, aktivista, kurátor. Coby skladatel pracuje s terénními nahrávkami, analogovými syntetizéry a někdy kroutí klikou u niněry. Název alba naznačuje, že snad chtěl vytvořit zvukovou imitaci ohně a jeho nekonečné struktury praskání, přesunů a pádů prohořelého topiva a svistů, když dobře táhne komín. Proč ne, já osobně kamna poslouchám raději než pětadevadesát procent světové hudební produkce.
Etienne požívá ty nejotřepanější z aktuálních trendů alternativní elektronické hudby, totiž analogové syntetizéry a terénní nahrávky. Sympatické je, že tyto tvoří na albu jednotnou zvukovou deku (občas dosti kousavou), pod jejímž příkrovem můžeme hrát hru na odlišování obou zdrojů. Odhaduji, že field recordings byly často pouštěny audiovstupem do synťáku a modulovány jím, ale kdo ví… Jisté a sympatické je, že exotičnost ulovených zvuků ani závratná cena a s ní spojená exkluzivita modulárů Serge nejsou na albu dávány najevo. Jsou to prostě nástroje.
Nejchytlavější z trojice skladeb je závěrečná La lueur, v níž se toho děje nejvíc a nejpůsobivěji. Od jedovatých, tak trochu merzbowovských „páracích“ frekvencí, které postupně slijí v chladný kov a jmou se freneticky střídat kanály sterea, Etienne po pár minutách dospěje k příjemnému dronu, který malinko odkazuje k Phillu Niblockovi a La Monte Youngovi a možná se zde – ač obal CD o tom nemluví – ozve i ta niněra. Přechody jsou decentní, mix neprvoplánový, stopáž akorát.
Neokázalé album, které se tím pádem jen tak neoposlouchá.
