- Inzerce -

Zeitkratzer: Serbian War Songs

První světová válka vyvolala nejednu hudební odezvu od Stravinského Příběhu vojáka (1918) po desku Lament od Einstürzende Neubauten (2014). A tak to bylo koneckonců snad se všemi válkami v lidské historii – vždy poskytovaly materiál pro zpěvy, ať už hrdinské, či naříkavé. Písně o válce s Turkem či Napoleonem najdeme i v domácí lidové tradici, balkánské země s výrazně rozervanější historií jsou v žánru válečných písní obzvláště bohatou studnicí. Na rozdíl od střední Evropy tam vydržel docela dlouho žánr epických písní vyprávějících o tragických událostech a obdivuhodných činech, lidová verze bulvárního zpravodajství i forma kolektivní paměti. Právě do tohoto zdroje sáhnul Reinhold Friedl, šéf berlínského souboru Zeitkratzer pro materiál tematicky vyhraněné desky. Navazuje tím trochu na desku Volksmusik z roku 2009, na které pracoval především s prvky lidové hudby alpské oblasti. Na aktuální desce hostují tři interpreti specializovaní na srbský folklor: zpěvačky Svetlana Spajić a Dragana Tomić a zpěvák Obrad Milić, který kromě toho hraje na dvojitý hoboj „diple“ a na gusle, smyčcový nástroj tradičně doprovázející ony epické zpěvy. Svetlana Spajić je přední odbornicí na srbský hudební folklor, vede vlastní soubor a skládá nové písně v tradičním stylu, je tedy logické, že se také podílela na výběru písní pro tuto desku.

Výběr písní pokrývá různá témata. Najdeme tu „zpravodajské písně“ o zavraždění arcivévody Ferdinanda, o bitvě na řece Drině, ale také osobnější pohledy na válku. When I Go To War má text, jehož blízkou variantu najdeme i na Moravě. Muž odcházející do války si povídá se svou loukou a ptá se: „Kdo tě bude, louko, kosit, až já budu pušku nosit?“ V písni Assassination in Sarajevo zase Obrad Milić začíná zpívat o tom, jak staré struny jsou na jeho guslích, teprve pak se pustí do vyprávění o slavném atentátu.

Srbská lidová hudba může znít středoevropskému uchu docela divoce, s nádechem orientu. Vícehlasy se potkávají v úzkých disonantních intervalech, rytmy jsou energické a zároveň těžko spočitatelné. Ke spojení se světem současné experimentální hudby, v níž se pohybuje Zeitkratzer, tedy nebylo třeba tak složitého přemostění. Aranže jsou působivé a zároveň velice nápadité. Zmíněný rozhovor odvedence s paloučkem podbarvují pastorálně velebné plochy, ve Shvabo Came nebo There Is No Spring Without Water kombinace mechanicky odťukávajících perkusí a preparovaného klavíru napodobují zvuky jakýchsi neidentifikovatelných strojů, snad jako připomínka toho, že první světová válka přinesla do zabíjení industriální efektivitu. Pompézní údery do bubnů doprovázejí píseň o králi Petrovi I., který vedl Srbsko do balkánských válek ještě před vypuknutím světového konfliktu a který zemi dokázal udržet i v jeho průběhu. The Boat is Sailing působí jako kolektivní improvizace, v níž se na klouzavé linie zpěváků zdánlivě chaoticky napojují další nástroje, aby po chvíli zase utichaly. V písni o sarajevském atentátu se k doprovodu guslí přidávají nenápadné, ale zároveň stále bolestivější vysoké tóny – flažolety smyčců, tření kovových perkusí, multifoniky dechů. Závěrečné Encore začíná jako nenápadné preludování na diple, které se po pár minutách promění ve zvukovou apokalypsu.

Pozor, nejde o kolekci protiválečných písní, alespoň tedy ne v prvním plánu. Texty některých písní jsou neutrální, jiné dokonce oslavné: vedle krále Petra I. je tu opěvován třeba srbský polní maršál Živojin Mišić. Hrůzy války si tak musíme spíše domýšlet, k čemuž samozřejmě navádí temný a agresivní zvuk ansámblu. Ačkoliv je dle nadpisu hlavním interpretem soubor Zeitkratzer, bez oněch tří zpěváků by samozřejmě tento písňový cyklus nemohl vzniknout. Nad vším arsenálem hudebních i nehudebních témbrů se klenou jejich hlasy v dlouhých obloucích a vytvářejí působivé napětí mezi lidskými a nelidskými prvky, které se střetávají v každé válce, ať to byla ta, která na začátku 20. století ukončila existence říše Habsburků, nebo ta, s níž na konci téhož století skončila Jugoslávie.

 

 

Zeitkratzer; Svetlana Spajić; Obrad Milić; Drgana Tomić: Serbian War Songs

Karl Records (https://www.karlrecords.net


Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.