V kině Ponrepo se chystá přehlídka filmů Wima Wenderse. Neškodí proto připomenout si, jak silný má tento režisér vztah k hudbě.
Pro německého režiséra Wima Wenderse je hudba více než jen podkresem k dění na plátně, často funguje jako další vrstva příběhu nebo samostatná postava; s hudbou spjatá zařízení jako rádio, gramofon či jukebox hrají roli symbolických objektů. Wendersova kariéra začala na konci šedesátých let, kdy rockoví hudebníci začali pociťovat nutkání k překračování norem hudby coby bezstarostné zábavy a toto balancování se v hudební složce jeho filmů také odráží. V knize esejů Logika obrazů zmiňuje, že když začal dělat filmy, výchozím bodem pro něj byla hudba. „Alabama například vzešla z Dylanovy písně All Along the Watchtower, která ve filmu zazní dvakrát, nejprve v Dylanově verzi, pak v té od Jimiho Hendrixe. Mezi nimi je jako vložka umístěn příběh.“ Wenders má na kontě také čistě hudební snímky a vedle toho se příležitostně objevuje v roli DJe nebo hudebního producenta. V té spolupracoval například s berlínskou kapelou Infamis.
Wendersovy filmy mají své velké a slavné hudební momenty, ale také nenápadné detaily. Do první kategorie jistě patří Nebe nad Berlínem a vystoupení Nicka Cavea. Do kategorie druhé můžeme zařadit scénu z filmu Alice ve městech, kde si v závěru na lodi prozpěvuje mladá žena. Její představitelkou je Sibylle Baier, která právě v době natáčení tohoto snímku nahrála několik písní s akustickou kytarou. Úryvek, který slyšíme, pochází z jedné z nich, nazvané Softly. V jiném místě filmu lze z rádia zaslechnout fragment další její písně, jež se jmenuje Wim a zřejmě byla inspirována právě setkáním s filmařem. Písně zůstaly v šuplíku a Sibylle Baier v hudební ani herecké kariéře nadále nepokračovala, místo toho z Německa přesídlila do Spojených států, kde se věnovala rodině. Třicet let po vzniku její syn nahrávky z pásek zdigitalizoval jako dárek pro rodinu. K CD se dostal J Mascis z kapely Dinosaur Jr., který se rozhodl jej vydat. Díky tomu si můžeme poslechnout verše o Wimu Wendersovi: „Znáte Wima? Má rád města, najdete ho u hracích automatů, které plní sny. (…) Znáte Wima? Má rád města a já mám ráda jeho.“
Národní filmový archiv nachystal na konec ledna a únor přehlídku několika Wendersových filmů, kde najdete vedle slavného Nebe nad Berlínem i starší a méně známé položky, jako je právě Alice ve městech, Americký přítel nebo Strach brankáře při penaltě. Přehlídka je zároveň malou poctou loni zesnulému velkému švýcarskému herci Bruno Ganzovi a připomínkou dalšího Wendersova věrného souputníka, rakouského spisovatele Petera Handkeho, který před několika týdny převzal Nobelovu cenu za literaturu. Promítnuty budou všechny čtyři celovečerní filmy, které spolu Wenders a Handke vytvořili. Celý program najdete zde.
HIS Voice k této příležitosti smíchal něco málo hudby spojené s Wendersovými filmy, kde kromě písní zazní i filmová hudba jeho dlouhodobého spolupracovníka, skladatele Jürgena Kniepera nebo krátký příspěvek krautrockerů Can.
Jürgen Knieper – Rippley’s Game
The Kinks – Nothin’ In The World Can Stop Me From Worryin’ ‘Bout That Girl
Can – Alice
Laurent Petitgand – Zirkusmusik
Nick Cave – Cassiel’s Song
Jürgen Knieper – Urstromtal
John Barry – Chinatown Incident
Sibylle Baier – Wim