Debut Jano Doe zachycuje improvizační sety s vlastnoručně vyrobeným modulárním syntezátorem. Duranzie je nahrávka zcela nežánrová a do značné míry nelidská v tom dobrém slova smyslu, proč jsou ale tracky nazvány po osvědčených táborákových klasikách?
Debutová nahrávka Kataríny Gatialové, v Praze usazené, na hudební scéně pod jménem Jano Doe působící umělkyně, byla vydaná společnými silami labelů Meteorismo a Genot Centre a zachycuje improvizační sety s vlastnoručně vyrobeným modulárním syntezátorem. Ten byl sestaven z modulů Yusynth francouzského konstruktéra Yvese Ussona, který na svých stránkách bezplatně poskytuje schémata, návrhy plošných spojů i konstrukční řešení.
Upřednostňování analogových zapojení v elektronické hudbě často nabývá formu neskrývaného fetišismu, ale v tomto případě má své opodstatnění: simulovat spojité funkce analogových filtrů a oscilátorů jde pomocí počítačů vždy pouze s určitou mírou nepřesnosti, a z principu se to nikdy nepodaří zcela dokonale. Při obvyklých přístupech k hudební tvorbě to možná ani nikdo nepozná, ale album Duranzie všechny obvyklé přístupy s patřičnou hrdostí ignoruje. Výsledkem modulárních improvizací je nadmíru originální elektronická hudba, kterou lze označovat jako „noise“ pouze tehdy, vezmeme-li v potaz tvrzení filosofa Raye Brassiera o tom, že toto označení v žádném případě neodkazuje na hudební žánr. Duranzie je nahrávka zcela nežánrová a do značné míry nelidská v tom dobrém slova smyslu. Jano Doe nehraje „na“ modulární syntezátory, ale spíše umožňuje těmto elektronickým stvořením, aby svůj hudební potenciál ukázaly samy, a to bez ohledu na zaběhané škatulky, kategorie a představy posluchačů. Analogové syntezátory zde nabývají maximální míry autonomie, žádné zvuky nenapodobují, ani se ničemu nepodobají. Občasné reminiscence jsou jenom pokusy zmanipulovaných myslí, které se snaží tvorbu nějak klasifikovat. Odkazy na štěbetavý acid, (Stánky) či hutné basy z techna a junglu (Tři kříže, Jaro) se rozplývají ještě dříve, než by se byly naplno objevily. O pravidelnosti rozhodně není nouze, stejně se ale vše řídí nepředvídatelně improvizovanými postupy. Poslední jemně meditativní track Balíček karet rozehrává nálady, které by se daly snadno označit jako konejšivé, uklidňující a přímo uchu lahodící. Nahrávka Duranzie suverénně ukazuje, že omezení funkcemi jednoduchých analogových syntezátorů lze zdárně proměnit ve vytváření unikátních zvukových krajin, přímo překypujících komplexitou a vícevrstevnatostí. I předchozí tracky krásně drží pohromadě, zvuky jsou drtivé, divoké, ale vyvážené.
Kromě nelidského ambientu nebo odvážné taneční elektroniky se nabízí nejčastější klišé, spojované se stěnami modulárních syntezátorů: hudba ze sci-fi. K tomu je třeba dodat, že spíše než do oblasti sci-fi míří dotyčná nahrávka spíše do sfér záhadologie, která je nakonec ale zcela racionálně vyjasněná. Proces kolem vzniku alba hudebnice popisuje v rozhovoru s Pavlem Klusákem, v rozhovoru s Viktorem Palákem zase objasňuje tajemný název alba: slovo Duranzie označuje odrůdu švestek. Nevyjasněnou záhadou ale stále zůstává, proč jsou tracky nazvány po osvědčených táborákových klasikách. Kromě imperativu DIY/urob-si-sám se nabízí další souvislost se světem panenské přírody, táboráků a ešusů, větvícího se do organizovaného skautství či do anarchističtějšího zálesáctví. Stejně jako záliba v analogových syntezátorech může být vášeň pro ohýnky a přírodu představovat pokrytectví neproblematizovaných, osvědčených řešení. Anebo může představovat také velice kreativní způsob, jak s minimem prostředků dosáhnout co nejlepších výsledků. Snad bude v budoucnu mezi schopnosti nových tábornic a táborníků patřit také schopnost si vlastnoručně postavit a rozehrát analogový modulární syntezátor.
Kazeta se křtila v prosinci, tuto sobotu v žižkovském klubu Punctum ale Jano Doe spojí síly s K!ammem a dá vzniknout stvoření jménem Jano Klamm. „Očekávejte emo, tílka a pálenky…“
Jano Doe: Duranzie
Meteorismo / Genot Centre (https://genot.bandcamp.com/album/duranzie)