- Inzerce -

Kterak eRikm kreslil strašidla

Francouzský gramofonista s japonskými pomocníky čekali, co se zjeví z nicoty.

Pařížan Quentin Rollet na své značce Bisou vydává své oblíbence a své improvizace – někdy se to prolne v zajímavé kolaboraci. Na říjnovém albu se ale podílel jen jako vydavatel a nakladatel. Bezmála čtyřicetiminutové CD je doplňkem ke knize, v níž turntablista, improvizátor a skladatel elektronické hudby eRikm, dobře známý i z českých pódií, ukazuje svá abstraktní ztvárnění strašidel, duchů a podobných entit. Od naivních, popisných kreseb se dostal k abstraktnímu ztvárnění, výtvarnému výsledku napomohlo právě nahrávání s protagonisty ansámblu HANATSUmiroir (Ayako Okubo – flétny, Olivier Maurel – perkuse a elektromagnetické jevy). Erik skladbu zkomponoval a postaral se o live electronics, celek doplňují hlasy čtyř vypravěčů.

Když se hudebníci sešli v nehostinné ratejně, kde měli zkoušet a nahrávat, bylo třeba místnost zvukově upravit. Těžké černé závěsy najednou daly vzniknout poněkud záhrobní atmosféře, v níž se mohlo stát cokoliv. Erik a Ayako Okubo měli dojem, že jsou s nimi v místnosti čtyři entity – nějací jókaiové, jak se v Japonsku obecně označují nejrůznější strašidla, bubáci a šotkové; ze všeho nejdříve se často projevují vydáváním zvuků. A hudba nakonec vznikla z vyprázdnění mysli a naslouchání neprázdné prázdnotě.

Čtrnáct krátkých komprovizací vrší a vrství zvuky i hlasy pod dojmem čehosi nadpřirozeného. Tyto dojmy se často projevují zbystřenými smysly, nižším prahem citlivosti a divokými asociacemi, tedy výrazně taktilně a vizuálně, a eRikm s HANATSUmiroir tento pocit vtělili do hudby velice zdařile. Atmosféra, kterou poslech vyvolá, by se dala krájet, aniž by se tvůrci uchylovali ke klišovitým hororovým rekvizitám, naopak výhradně těží z výrazových prostředků na styčné ploše improvizace a současné kompozice. Mikroruchům a důslednému neulpívání na repeticích a plochách dodává tíhu čtveřice mluvících hlasů, často halených a echovaných, a umné využití zdánlivě neslyšných šumů.

Nedávno jsme se eRikovim věnovali v Kardiostimulátoru 179, kde jsme představili jeho album Fata Morgana natočené s Ensemblem Dedalus. Spolupráce se „soudobkáři“ mu zjevně vyhovuje a vydává pozoruhodné plody.

eRikm & HANATSUmiroir: Echoplasme
Bisou Records (www.bisou-records.com)


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.