Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.
Etnomuzikoložka Kristina M. Jacobsen ve své knize The Sound of Navajo Country. Music, Language, and Diné Belonging (2017) popisuje soutěž Miss Indian NAU Pageant, tedy jakousi lokální obdobu boje o titul královny krásy na katedře hudby Northern Arizona University. Při předvádění talentů si jedna z finalistek zvolila provedení klasické kompozice pro klavír a svou volbu komisi okomentovala: „Někteří z vás si možná kladou otázku, v čem spočívá tradiční charakter klavíru. Pro mě je klavír tradiční proto, že klasickou hudbu přizpůsobujeme místním podmínkám; tím, že ji hrajeme v prostorech, jako je tento, si ji přivlastňujeme.“
Spojování různých hudeb s konkrétními kulturami je ošemetná věc, jak jsme již nejednou psali. S původními obyvateli Ameriky si západní klasickou hudbu příliš nespojujeme, což je dáno setrvačností našeho myšlení. Propletenec vrstev a vlivů národa Navahů, či v jejich jazyce Diné Bikéyah, je dobrou ilustrací toho, jako nejednoznačné tyto věci mohou být.
Raven Chacon, skladatel pocházející právě z národa Navahů se narodil roku 1977 ve městě Fort Defiance v Arizoně a jeho tvorba zahrnuje komponování, improvizaci, zvukové instalace, práci s terénními nahrávkami, performance ve veřejném prostoru nebo účinkování v metalové skupině. Důležitou roli ve všech těchto oblastech hraje vazba na zemi, tedy na konkrétní lokace, jazyk, kulturní paměť. Pro Chacona coby umělce pocházejícího z rodu původních obyvatel Ameriky to je téma prostupující celou jeho tvorbou. Na otázku, Co to znamená být Američanem? V jednom rozhovoru odpověděl následovně:
„Domorodí obyvatelé, kteří se nacházejí v rámci hranic této země, zde nejsou nutně z vlastní vůle. Smířili jsme se s tím, že jsme Američané, protože toto je naše rodná země a chceme v ní zůstat, a tento stát byl kolem nás vybudován. Myslím, že jsme postaveni do situace, kdy to musíme vyřešit. Neměla by to být naše odpovědnost, ale zdá se mi, že se to od nás žádá poměrně často. Osobně se chci na tuto odpovědnost podívat a zamyslet se nad tím, co to znamená být správcem území Spojených států, a to jak z ekologického hlediska, tak jako občan, který sdílí tuto zemi s ostatními lidmi. To je něco, čeho by si měl být každý vědom a uvědomovat si své místo v tomto prostoru. Země přežije déle než národ.“
Jako prvotní impuls, který ho přivedl k tvorbě hudby, uvádí Raven Chacon samotné hudební nástroje coby zajímavé objekty. Jako dítě prý toužil hrát na kytaru i saxofon, ale časem se jeho zájem přesunul k vytváření hudby pomocí kontaktních mikrofonů nebo magnetofonových pásků, které stříhal a slepoval při vytváření koláží. Magnetofonová kazeta coby dominantní médium 80. a 90. let se mu stala hracím polem, kde se rozmazávala hranice mezi hudbou a hlukem. A toto hraniční území má v oblibě stále:
„Na hlukové hudbě mám kromě jiného rád, jak si hraje s vnímáním času. Jedním z charakteristických rysů hudby v celé lidské historii je to, že má puls: v hudbě nacházíte rytmus svého vlastního těla. To je pravděpodobně důvod, proč ji všichni lidé milují. Ale hudba pracující s hlukem dokáže zastavit čas. Do tohoto zážitku můžete vstoupit v jakémkoli okamžiku. Možná jste nemuseli vidět začátek a nemusíte vidět konec, prostě jste vstoupili uprostřed. A v tom okamžiku jste zažili vše, co potřebujete vědět o daném hudebním díle. Pro mě je to úžasné.“
Raven Chacon vynalézá a buduje své vlastní zdroje zvuku, ale i jeho kompozice pro konvenční nástroje často balancují na hraně mezi hudbou a ne-hudbou. To je případ díla Reckoning z roku 2023, jehož nahrávka vyšla na značce New Focus Recordings v roce minulém a které je určeno pro čtyři interprety. Název lze přeložit jako Výpočet a autor k němu napsal: „činnost nebo proces spočívající ve výpočtu či odhadu něčeho, např. výpočet polohy lodi / Řešení problémů zahrnující čísla nebo veličiny / Činnost spočívající v počítání; odpočítávání čísel vzestupně.“
Jednou z charakteristik umění Ravena Chacona je zvýšená citlivost ke zvukům okolí. Naslouchání jako by se stalo organickou součástí komponování. Slyšené zvuky jej inspirují k vytváření a hledání nových témbrů i struktur. Ilustrovat to může Owl Song čili Píseň sovy z roku 2021. Skladatel v ní reflektuje nočního dravce na několika úrovních. Podle některých mytologických tradic je sova tvor magický, schopný převtělovat se do jiných podob. Stejně tak mají zvuky nástrojů procházet během hry metamorfózami, kdy během opakování jednoho tónu mění styl hry. Velký soubor dechových nástrojů, žesťů, bicích, harfy, celesty a smyčců střídá různé barvy zvuku při pevně daných tónových výškách, někdy samostatně, jindy společně. Tím vzniká snová atmosféra překrývajících se motivů, která odráží Chaconovo zamyšlení nad obřadními písněmi kmene Navahů. Zároveň některé techniky hry slouží k imitaci zvuku skutečných sovích křídel a hráči tak například bubnují na zmačkaný koberec, aby dosáhli žádaného účinku. Struktura díla je otevřená, kdy počet opakování jednotlivých sekcí je ponechán na rozhodnutí hráčů. Zvláštní roli má sólová vokalistka, jejímž úkolem v některých částech je napodobování ostatních nástrojů. Proměnlivý charakter souboru je elektronicky umocněn předem nahranými vzorky, jako jsou náhodně zachycené zvuky, šumy, sinusové vlny a podobně, které spouští jeden z účinkujících.
V roce 2021 napsal Raven Chacon kompozici Voiceless Mass, tedy Mše bez hlasů. Dílo vzniklo na objednávku pro katedrálu sv. Jana Evangelisty v Milwaukee. Jednalo se o první kompozici, v níž měl autor možnost pracovat s kostelními varhanami, práci samotné tedy předcházel dlouhý výzkum možností nástroje. Varhany i akustika chrámu byly jednou částí inspirace. Tou druhou byly otázky o prostoru, v němž je tento nástroj umístěn, a o historii místa. Jak dlouho tam ten kostel stojí? Jaký je vztah místních kostelů k původním obyvatelům dnešního Wisconsinu? Co se tam děje dnes? Jaká je diskuse ohledně dějin tamních internátních škol a potlačování hlasů ze strany církve? Výsledkem je tedy mše, v níž chybí hlasy, ale která chce zároveň připomenout právě některé z těch hlasů historicky umlčovaných. Kromě varhan a souboru akustických nástrojů zde uslyšíme elektroniku v minimalistické podobě sinusových vln, tedy toho nejjednoduššího signálu. Ty prostupují dílem, občas v extrémně vysokých polohách. Někdy se v celkovém zvuku ztrácí, jindy z něj razantně vystupují. Skladba Voiceless Mass získala v roce 2022 Pulitzerovu cenu a Raven Chacon se tak stal jejím historicky prvním nositelem z řad původních obyvatel Ameriky.
Zatímco nahrávka Voiceless Mass byla pořízena v novorenesanční katedrále v Milwaukee ve státě Wisconsin. To leží na břehu Michiganského jezera, na severním okraji Spojených států. Pro kontrastní ukázku hudby Ravena Chacona je třeba se vydat do jiného křesťanského svatostánku, a to na samotný jih, do státu Nové Mexiko, do města Santa Fé. Tam byla kolem roku 1610 postavena kaple zasvěcená svatému Michalovi, tedy San Miguel a jedná se pravděpodobně o nejstarší americký kostel. Když v roce 2020 epidemie covidu omezila možnosti živého koncertování, rozhodli se pořadatelé festivalu High Zero uspořádat distanční verzi s umělci streamujícími z nejrůznějších lokalit. Právě kaple San Miguel si vybralo trio, v němž se sešli Raven Chacon coby kytarista, Carlos Santistevan na baskytaru a Tatsuya Nakatani na bicí. Pro Chacona to nebyla první zkušenost s elektrickou kytarou, protože sám působí v různých sestavách hrajících radikální podoby rocku či metalu. Zde ovšem místo písní vznikly dlouze se rozvíjející plochy někdy statické, jindy divoce rytmické. Poté, co byla společná improvizace zaznamenána, někdo ukradl disk, na němž byla uložena, ještě dříve, než byla vytvořena záloha. Hudebníci tak museli začít nanovo a to, co nyní uslyšíme, je tak jejich druhým dialogem s hliněnými stěnami kaple svatého Miguela. Nahrávka, vydaná na značce Other Minds, je složena ze dvou částí označených Nádech a Výdech.
V úvodu zmiňovaná etnomuzikoložka Kristina M. Jacobsen v závěru své knihy zmiňuje setkání se zpěvačkou Radmillou Cody, uznávanou interpretkou tradičního repertoáru Navahů. Ta v rozhovoru coby své hlavní pěvecké vzory zmínila Whitney Houston nebo country zpěváka Merle Haggarda. Sepjetí s konkrétním místem na zemi může být tak silné, že jakákoliv cizí hudba, která se na něj dostane, se nakonec může stát hudbou místní, ať jde o pop, country či soudobou kompozici. Zažít to naživo mohli i návštěvníci Ostravských dnů nové hudby v roce 2023, jichž se Raven Chacon účastnil jako jeden z rezidenčních skladatelů.
Pořad Futurissimo věnovaný Ravenu Chaconovi si můžete poslechnout zde.