Před sto lety natočil režisér D. W. Griffith film Zrození národa, rozmáchlý, tříhodinový epos o dvou rodinách ve víru americké občanské války. Film to byl v mnoha ohledech úžasný, novátorský, Griffith vynalezl spoustu technik, z nichž žije současná kinematografie. A také film s vyhraněným pohledem na americkou historii. Zrození národa dějiny nejen komentovalo, ale také ovlivňovalo. Obraz nemožnosti soužití bělochů s černochy i heroizace Ku Klux Klanu vedly k vyhroceným střetům i ke zvýšení popularity obhájců bílé rasy v kápích a s hořícími kříži.
Newyorský elektronický producent Paul D. Miller neboli DJ Spooky se před několika lety Griffithovy filmové fresky chopil z pozice černošského multimediálního umělce a samplisty a na objednávku Museum of Modern Art ji zremixoval. Vybrané výjevy z originálu digitálně přetvořil a smíchal s dalšími materiály novými i starými (demonstrace neonacistů, Grifithův rozhovor, v němž svůj film obhajuje).
Jedním z historických přínosů původního Birth of a Nation byla filmová hudba, jež na rozdíl od dobové praxe byla zkomponovaná pro všechny scény. Jejím autorem byl Joseph Carl Breil, jinak zpěvák i autor několika oper, který propojil vlastní hudbu s úpravami dobových hitů i převzatými materiály. Některé charaktery vybavil vlastními melodickými motivy a hudbou poměrně důsledně ilustroval dění i emoce na plátně. DJ Spooky ke svému Znovuzrození národa složil vlastní hudbu, rovněž míchající různé zdroje – ohlasy jazzu, blues nebo triphopové rytmy a jako živý element si přizval Kronos Quartet. Vedle syntetických zvuků a smyčců má na několika místech důležitou roli foukací harmonika, další zvukový symbol Ameriky.
Zatímco vizuální stránka předělávky je skutečně zajímavá a může vyvolat všelijaké otázky ohledně dějin, politiky, konfliktů a jejich vizualizace, nějak nenacházím důvod, proč hudební doprovod poslouchat samostatně. Millerova hudba zní jako lecjaká jiná filmová kulisa, ty nejbanálnější melodické postupy ve smyčcích doprovází triphopové beaty, které jsou od konce 90. let tak nějak stejné. Nápady se opakují a pak skončí, napětí, které by odpovídalo tomu, co se děje v obraze, neexistuje. Při sledování filmu by to snad nevadilo, bez vizuálu je to otrava.
DJ Spooky a Kronos Quartet sdílejí podobný osud. V jisté době byly jejich aktivity zdrojem inspirace, nečekaných zákrutů a spojení. Dnes se zdá, že především dokáží správně okomentovat nový koncept tak, aby se dal dobře citovat v tiskových zprávách. Volba problematického velkofilmu a překopání jeho rasistického poselství černošským muzikantem vypadá dobře – asi jako když před časem cikánská kapela zahrála Bílého jezdce od Orlíku. Bohužel po hudební stránce to zní stejně jako když Griffith nechal bělošské herce natřít načerno, aby hráli černošské zloduchy v jeho filmu. Místo radikálního samplování se tu hraje vybělená nekonfliktní filmovka.
DJ Spooky + Kronos Quartet: Rebirth of a Nation
Cantaloupe Music (https://cantaloupemusic.com)