V limitovaném nákladu (jako tzv. vinyl effect Cdr) vyšlo na malém anglickém labelu Whitelabrecs debutové album Monolith kytarového experimentátora Ondreje Zajace. A jde o pozoruhodný počin!
Slovenský muzikant nyní žije v Praze, kde studuje architekturu. Před osmi lety začal experimentovat s novými texturami a tvary kytarového zvuku, jež vytváří v reálném čase, s pomocí hardwarové elektroniky a bohaté škály preparačních technik, s nimiž doluje z kytary jedinečnou hudbu na pomezí nu-jazzu, volné improvizace, noise a ambientu. Používá nejen ruce, ale také dech, vousy, violoncellový smyčec, kov, papír, mince, nohama pak ovládá pedálové elektronické krabičky. Samozřejmě není na světě jediný, který takto zachází s kytarou, ale z debutového alba, na kterém pracoval pilně tři měsíce, se přece jenom linou opravdu neobvykle barevné zvuky. A ty zvuky vytvářejí nikoli kolážovitý či jinak volný tvar, ale Zajac jimi dokázal vystavět celkem sedm opravdových hudebních monolitů, které navíc tvoří celkovou sevřenost alba, a tudíž také jeho postupně dávkovanou sugestivitu.
Hned úvodní Gardens At Night vás okouzlí jímavými, rozechvělými a zároveň hutnými témbry proměnlivé dynamiky, do nichž se začnou zařezávat rytmizované vrypy, elektronické ruchy a zvuková vrstvení. V bezmála devítiminutové kompozici Alternation pracuje kytarista s drony, zahuštěnými stále intenzivnějšími ruchy až k vydatné hlukové intenzitě, která nakonec vyústí v ambientní plochu s minimalistickým spodním proudem až barokního charakteru. V Beam, Reflection And Color použije protagonista smyčec, kterým na kytaře s pomocí elektroniky dosáhne podivně žesťových barev, značně zneklidňujících, mnohdy až nářku, zadírajícímu se do uší a pod kůži. Babylonia v tomto trendu pokračuje, ale tady melodicky vznosná linka evokuje tajemný úsvit dějin, mystičnost starověku, také jeho krvelačnost; zvuk nabývá postupně na naléhavosti až drtivé, v závěru se vše slije v noisovou stěnu. Po rozvrásněné miniatuře Interlude přijde ke slovu také akustický zvuk kytary v Blue Whales, se kterým ale Zajac zachází značně špinavě, což má za následek účinek mementa. Závěrečná skladba They Were Here je založena na dvou dronových liniích, pospojovaných elektrickými ruchy a ústících do zvuku vzdalujících se kroků…
Doporučuji opakovaný poslech. Příběh se může klidně změnit. Pohladí, nebo i třeba vyděsí. V nejlepším případě obé naráz. Jako se to stalo mně!
Ondrej Zajac: Monolith
Whitelabrecs (https://whitelabrecs.com)