Na aktuálním dlouhohrajícím pětialbu elektronických matadorů se posluchač stává svědkem jakéhosi přechodového rituálu blíže nespecifikované mimozemské civilizace uznávající zcela jiná hudební pravidla, než jsou ta vezdejší. Všechny obecně nelibé hudební postupy jako disharmonie, atonalita či arytmie vám tento opus nabídne v plné míře, přitom není pochyb o tom, že se nejedná o čistě improvizovanou hudbu, ale docela jistě o promyšlené kompozice, ovšem s určitými prvky náhodných témat, které v čase permutují a zhmotňují tak autechrovskou vizi electro freejazzu.
Nechce se téměř věřit, že hudební inspirací londýnského dua, jež je od začátku zároveň hlavní vlajkovou lodí labelu Warp, byly odjakživa hip-hop a undergroundová rave scéna. Tyto hudební směry však Autechre předběhli o několik světelných let. Stáli tak u zrodu žánru, kterému se začalo říkat experimentální elektronika nebo také více eufemisticky IDM (Inteligent Dance Music). Taneční hudbu ale Autechre v podstatě nikdy nevytvářeli. Vždy šlo o jakési zhmotnění izolacionalistických světů. Jejich tvorba vždy sloužila spíš k aktivaci mozkových transmiterů, než jako podklad k tanečním prostocvikům na párty.
Čtyři hodiny hudby jsou však opravdu dost na to vstřebat nový opus až do konce na jeden zátah. Doporučuji raději dávkovat postupně a s rozmyslem. Avšak ten, kdo se dostanete do svébytného světa Autechre, už ho jen tak neopustí a začne pronikat stále hlouběji k samotnému nitru podivuhodného zvukového spektáklu. Není nutné rozumět úplně všemu, co se v něm děje, někdy stačí jen poslouchat, bez intelektuálních tendencí a srovnávacích analýz, aby došlo k úplnému pohlcení bludištěm sonických propletenců a eskapistických smyček. Ve zpomaleném časoprostoru, kde realita plyne trochu jinak je totiž potřeba chvíli času na přeladění mysli na jinou hladinu vnímání.
Autechre už leta vytváří jakousi dekonstruovanou hudbu na druhou. Pod povrchem je slyšet ledasco, co se na povrch však nedostane. Rozhodně ne ve své původní podobě, ale v hybridní formě zvukových eskapád. Najdeme zde ambientní rozvahu, trudné drony či minimalistické repetitivní konstrukce. Někde v dáli zazní i rozostřený hip hop či jazzová figura, které však zas brzy zmizí, jakoby autoři trpěli jakousi neurózou, nikdy se neopakovat. Občas je slyšet jen bílý šum, pak kolotající pulsary a nakonec ohlušující ticho, které však nevěští konečné vysvobození, ale jen další sluchový katarakt.
Pro někoho hudba AE však může zníííííít jen jako apokalyptický zmatekkkkkkkkkk a zkratovací brummmmmmmmmmm generátoru elektrického napětí /po blackoutu///// nebo fatální porucha §+**///==S=43028997813***999000 reprodukční soustavy v undergroundovém kkkkkklubu těsně před svítáníííííííííííííímmmmmmmm. Nikola Tesla by si Autechre zajisté přizval jako doprovodné těleso ke svým pokusům s elektromagnetickými vlnami nebo Einstein na svůj relativní pohřeb uvnitř červí díry. Kvantový tok a vlnění superstrun jsou téměř hmatatelné, zde jsou však konvertovány do sonických partitur digitálního univerza.
Autechre jsou „stalkery“ paralelního světa, který si trpělivě budují již téměř třicet let na dvanácti albech a nespočtu EP. V jednu chvíli, jako by se dokonce ztratili na nejvzdálenějším orbitu a prolomil konečné spojení s mateřskou planetou, aby se po čase objevili i jejich zvukové frekvence zpět v naší technosféře. U Autechre není frází tvrdit, že mají unikátní styl, takže ten, kdo se pokouší o epigonství, musí vždy narazit na vlastní průhlednou nepůvodnost. Originál je jen jeden.
V současnosti se můžete těšit na jejichž blížící se koncert 9. listopadu v MeetFactory. Pánové Booth a Brown hrají většinou zcela po tmě, ale občas se zjeví jejich tváře z masa a kostí, aby nás ujistili, že nejsou jen virtuálním přeludem z jiné dimenze, ale pak je zas pozře temnota.
Autechre: elseq 1-5
Warp (https://warp.net)