Je čas jarních prázdnin a výletů do hor, nemalá část lidu domácího i zahraničního se stahuje blíže k velebným šítům tyčícím se vysoko nad naši každodenní rutinu. Podívejme se proto dnes, jak se horstva zračí v hudbě. Inspirací nejbližší nám z těch skutečně velkých kopců jsou samozřejmě Alpy.
A horské oblasti mají svou specifickou kulturu včetně hudebních nástrojů. Ve Švýcarsku, Rakousku nebo Německu můžeme slyšet takzvané alpské rohy. Švýcarský skladatel Jean Daetwyler (1907-1994) je skoro zapomenut, přitom je autorem krásných skladeb pro tyto dlouhé roury s melancholicky bučivým hlasem.
A pro srovnání krátká ukázka koncertu, který napsal Leopold Mozart, tedy Wolfiho otec.
A zde soubor alpských rohů ve svém přirozeném prostředí.
A lehce se vraťme k nedávnému tématu hromadění nástrojů jednoho druhu. Glenn Branca se stovkou kytar může zahrabat, protože na scénu přichází pět set osm horalů dujících do rohů. A k tomu ta panoramata.
Někteří skladatelé svou hudbu sice psali v nížinách, ale její provedení plánovali někam výše. To byl i případ Oliviera Messiaena, který v úvodu partitury ke skladbě Et Exspecto Resurrectionem Mortuorum vyjádřil přání, aby byla provedena na nějakém horském vrcholku. Jeho apokalyptická kombinace dechů a bicích by tak jistě spustila pořádnou lavinu.
A dva animované kousky o cestě nahoru na horu.
A nyní si představte, že jste sami na vrcholku zasněžené hory, bez zásob a bez mobilního signálu. A vydržte takto následujících osm hodin.