Pětašedesátiletý skotský bubeník a perkusista Alan Purves již jako malý kluk bušil do všeho, co mu přišlo pod ruku; první bicí soupravu dostal až v 18 letech. To značně ovlivnilo jeho způsob hry. V roce 1975 přesídlil do Amsterdamu, kde se záhy zařadil mezi nejkreativnější improvizátory. Vyvíjel nadále svoje vlastní hudební nástroje, takže se nikdy nestal obyčejným bubeníkem. Proto ho vyhledávali a vyhledávají takoví hudební experimentátoři, jako třeba John Zorn, Sean Bergin, Ernst Reijsenger, Mark Alban Lotz, Valentin Clastrier a Corrie van Binsbergen. Na labelu posledně jmenované kytaristky (Brokken Records) vyšlo 25. listopadu Purvesovo druhé sólové album nazvané Hide+Squeak. Najdete jej v distribuci ToonDist, který soustřeďuje všechny vydavatele progresivní jazzové a improvizované hudby v Nizozemí (https://www.toondist.nl).
Uměleckou přezdívku Gunga si tento muzikant zvolil pod dojmem četby Kiplinga a díky spolupráci se spisovatelem a dramatikem Toonem Tellegenem. Snad právě proto čtrnáct nových Purvesových skladeb nese rysy Tellegenových zvířecích hrdinů; jsou podobně rozverné i melancholické, neohrabané až obskurní. Ovšem navzdory permanentnímu zvukovému hledačství a experimentům se strukturou a formou jsou skladby čitelné, swingující, občas meditativní, minimalistické, s lehkou příchutí etnické hudby (Afrika, Asie). Již samotný výčet použitých nástrojů je pozoruhodný. Najdete zde nejen ty klasické, jako bicí, africké perkuse, akordeon, balafon, xylofon, marimbu či melodiku, ale také ty méně obvyklé (hapi, boomwhackers, srute box, spring drum, různé píšťaly, plastové dětské dechové nástroje) či vlastní výroby (s názvy jako hemarimba, jawbeans, moanballs) a vyloženě obskurní, neboť jde o předměty určené nikoli k provozování hudby – pánve na pečení, školní zvonek, lahve na víno, sklenky, plastové a pryžové hračky, šejkr, sušenky, mince, tapety, hodiny, balkon atd.
Mohlo by se zdát, že s takovými instrumenty lze docílit víceméně hudebního dadaismu, popřípadě surreálného komična. Chyba lávky. Purves svou nástrojovou hatmatilkou doslova vykouzlil kompozičně vyzrálá dílka, která jsou navíc sycena dětskou fantazií ve vzrušujícím kontrastu s postupy soudobé vážné hudby a jazzové avantgardy. Nechybí ani přímé citace dětských popěvků (Who´s There, Ghost Ship, Under the Bramble Tree, Till Squeak Shuts Up, Hide&Squeak, dokonce čínských a afrických v 7 ate 9), leckde se můžeme domýšlet, zda inspirací nebyl náhodou španělský erotický thriller (Amar Rock´n), horory o zombie (Zombie Wackers) či Kiplingova báseň o neohroženém britském vojákovi v Indii, mimochodem předobrazu Indiana Jonese (Güngás Din). Výrazným konpozičním prvkem na albu je minimalismus, a to nejen v rytmické složce. Třeba ve Speeding Down & Slowing Up se tok proměňuje po sekvencích, jež se nikdy neopakují, Still Standing Still připomíná více Johna Cage, bezmála barokní sazbou se pyšní Pig Happy s vůdčím hlasem akordeonu. Nečekaným prvkem, vzhledem k nástrojovému arzenálu, který není ani zbla elektronicky modifikován, jsou křehké ambientní plochy (In A Place In Space, Crystal Eyes).
Mistrovské album!
Alan „Gunga“ Purves: Hide+Squeak
Brokken Records (https://www.stichtingbrokken.nl/brokken-records)