Glasgowské vydavatelství Scatter v červnu vydalo digitalizované remasterované nahrávky Dereka Baileyho improvizujícího přes jungle z britských pirátských stanic.
Jungle a drum’n’bass si v devadesátých letech radikální kytarový improvizátor Bailey nahrával na kazety, aby měl doma s čím hrát. Z této jeho praktiky pak mimojiné vzešla i deska Guitar, Drums’n’Bass, na níž spolupracoval s DJ Nijn. Na kompilaci Domestic Jungle se však kromě dvou dříve vydaných tracků nacházejí pouze záznamy z jeho domácího cvičení.
Stejně jako na Guitar, Drums’n’Bass se tu poněkud nesourodý mix mnohdy repetitivního již nahraného jungle mísí s volnou improvizací. Ta sice místy reaguje na změny v nahrávkách, ale většinou si jde spíše svou vlastní cestou a na hudební podkres zas tak moc nereaguje. V rámci Domestic Jungle je nesourodost nejvíce znatelná hlavně v úsecích z domácího cvičení. Pod mikroskop se zde dostává ona silně individualistická hra, kdy si Bailey vede svou vlastní linku, aniž by se nechával ovlivnit svými spoluhráči.
Poslední skladba kompilace, Upper Clapton Nocturne, která vyšla již v roce 1997 na kompilaci Davida Toopa, Guitars on Mars, nejlépe ukazuje Baileyho fascinaci pirátskými rádii, tak jak o ní mluví v rozhovoru se Stefanem Jaworzynem. Jungle je zde přerušován hlasatelem. Ve spojení s Baileyho hraním přestává být samotná taneční nahrávka fixním dílem, co se jejího provedení týče, a otevírá se různým novým kontextům.
Domestic Jungle má oproti Guitar, Drums’n’Bass silnější hudební podklad, ale Baileyho domácí hraní rozhodně nepřevyšuje jeho kvality na Guitar, Drums’n’Bass. Kompilace jako taková dobře slouží jako okénko do Baileyho přístupu k improvizaci. S výjimkou za jeho života vydaných posledních dvou kusů se však při poslechu nemohu ubránit dojmu, že jde pouze o další z alb, které se pouze snaží o další „genializaci“ mrtvého hudebníka, a jako takové má svůj důvod, proč nikdy před tím veřejně nevyšlo.
Derek Bailey: Domestic Jungle
Scatter (https://scatterarchive.bandcamp.com)