Dewa Budjana with Jimmy Johnson + Vinnie Colauita: Surya Namaskar
Xavi Reija: Resolution
Moonjune Records (www.moonjune.com)
Indonéský kytarista Dewa Budjana má v posledních době opravdu plodné období a u Moonjune mu vyšla hned tři alba v průběhu cca jednoho roku. To nejnovější Surya Namaskar (což znamená Pozdrav slunci) vzniklo v průběhu dvou frekvencí v Los Angeles za účasti baskytaristy Jimmyho Johnsona, který se podílel již na předcházejícím opusu. Ten dopomohl Dewovi také ke splnění jeho dávného snu a domluvil na post svého kolegu z kapely Allana Holldswortha, bubeníka Vinnieho Colauitu, jenž se proslavil především coby spoluhráč Franka Zappy, ale jeho záběr je neobyčejně široký a spolupracoval například s Chickem Coreou, Herbiem Hancockem, Stingem, ale i Joni Mitchell, Jeffem Beckem či dokonce Joem Satrianim a Megadeth. Výsledkem je velice vitální, dynamické a zároveň pohodou prozářené dílo. První skladbu provzdušňuje navíc syntezátor Garyho Husbanda (mj. sidemana Johna McLauglina i Allana Holdswortha), který mu dodává zvláštní kosmickou atmosféru. Nejzajímavějším momentem je bezesporu částečně improvizovaný patřičně našlápnutý kus Kalingga, kde jsou k základu dohrány tradiční indonéské nástroje a vokál. To je skutečná fúze rocku, jazzu a etnické hudby v neotřelé podobě. Za zmínku stojí i kytarová sóla Michaela Landaua v titulní skladbě. Budjana nejen že se neopakuje, ale dokonce se zdá, že s jídlem roste chuť a jeho nové kompozice jsou ještě nápaditější a rozmanitější než předchozí tvorba, aniž by zabíhal do nějakých krkolomných experimentů. Je to náladotvorný počin, který vás může příjemně pohladit a vyvolat ve vás pozitivní vibrace.
Také album Resolution, pod nímž je podepsán katalánský bubeník Xavi Reija, přináší de facto rockjazzovou fúzi, tentokrát ovšem syrovějšího typu. Power-triu dodává dunivost patřičně zemitá, místy však až funkující baskytara Bernata Henandeze a nervní drásavost rozbroušená kytara Dušana Jevtoviće. Tento v Barceloně usazený Srb vydal v loňském roce na Moonjune obdobně laděné album Am I Walking Wrong?, to je však mnohem přímočařejší a občas upadá do rockových klišé, přesto má i tak docela tah na bránu. Resolution je pestřejší a dynamicky vrstevnatější. Obsahuje rytmické pasáže i zvukové plochy. Reijiova hra je klopotná i rozevlátá a jeho kompozice mají charakter ambientního blues 21. století. Čtyři z celkem jedenácti skladeb jsou dílem všech zúčastněných či spíše společnými improvizacemi a mají tak mnohem roztříštěnější strukturu, což ovšem není vůbec od věci a dodává jim to uhrančivou živelnost. Jsou to divoké horečnaté hudební sny se zvukovými víry, které se navzájem proplétají do sebe. Vskutku vzrušující poslech par excellence.
Obě alba jsou celá k poslechu a ke koupi na bandcampu labelu Moonjune.
