Chystal jsem se psát úplně jiný druh článku, než nakonec píšu. Místo toho se slova objevují sama od sebe a jakoby zpomaleně. Reaguji s lehkostí, ale těžkopádně, jako bych byl pod vodou, jejíž viskozita tělo zčásti osvobozuje od gravitace a zároveň činí pohyb složitější i elegantnější, kde vyšší tlak podvodní atmosféry zakřivuje akce. Můžete zde také ztratit cit pro orientaci. Tělo cítí, že stále padá do temných vod, ale nemůže si být jisté, zda nepadá vzhůru.
Vzdálenost
V roce 1994 jsem to držel v rukou. Otočil. Osm písní, dvě nazvané Oceans. Když jsem si je poslechl, slyšel jsme hudbu, která se zdála vyhýbat rovnováze, pohybovat se ven několika směry zároveň a citem jsem pochopil, proč se rozhodli nazvat nahrávku Distance.
(In Search of Spaces)
V době, kdy jsem slyšel první, eponymní album od Flying Saucer Attack, které vyšlo v roce 1993, rok před Distance, a obsahovalo skladby nahrané ve stejném období, začínal jsem se již o trochu lépe orientovat v hlučném světě, který před posluchačem rozevírali. Nyní jsem si uvědomil, že navzdory vrstvám hluku je v té hudbě jasné směřování a zřetelná rovnováha. Tyto dvě první nahrávky určily typický zvuk kapely: různým způsobem zkreslené kytary – často intenzivně brnkající opakované akordy a zároveň prozkoumávající disonantní prodlevy ve stylu Skullflower/Sunroof nebo dlouhé oblouky extrémně kvílivé zpětné vazby, perkusivní ostinato – jednoduché a repetitivní bicí, občas aspoň zčásti elektronické a často v sobě echem vytvářející zmnožené textury, a v tom všem hlasy šeptané, nebo zpívající neškoleným způsobem, jako by si zpěvák, či zpěvačka zpívali sami pro sebe, vždy z velké části uvnitř zvuku. U Flying Saucer Attack jsou na sebe tyto prvky skládány s různou mírou propojení a odporu k vytvářená textur, jejichž vývoj je v této hudbě vždy důležitější než jakékoliv rozvíjení melodie či uvažování o formálním dělení celku na části, pokud by vůbec bylo přítomno.
Flying Saucer Attack nás staví do situace plné hluku, před špinavý a nejasný povrch, jež odhaluje zvukové pole nejasné hloubky v sobě či za sebou, ale hudba funguje bez formálních zábran. Zvuky prostě zaplňují prostor, který potřebují, forma bývá jasná a nekomplikovaná, jen to, čeho je třeba zvukovým tělesům, prostor nezbytný pro vývoj v čase. I když si nasadí masku rockové kapely, což se stane alespoň jednou na každém albu, tradiční forma rockové písně a role nástrojů jsou používány jako rámec, na nějž lez navěsit různé hustoty zvukových textur a radikální zkoumání témbrů.
(peel session)
Ve FSA je i jistý punkový šmrnc. Vytvořili nám posluchačům jedinečně znějící zážitek tím, že dělali přesně to, co chtěli, a často to dělali lehkomyslně. Typický pro většinu jejich hudby je zvuk připomínající přebuzený magnetofonový pásek, což dokazuje intuitivní experimentování bez ohledu na to, jaký zvuk by kdo mohl od hudby očekávat nebo jaké zacházení s technologiemi je předpokládáno. Jejich tvorba je komponovaná i improvizovaná, často ve vyrovnaném poměru, kdy improvizované pasáže vnášejí prvek překvapení a oživení do komponovaných trajektorií struktur v čase. To funguje i na nahrávkách, které odhalují nový život i při opakovaném poslechu. Živá vystoupení FSA více spoléhají na improvizaci s vytrvalým přivoláváním znějícího okamžiku. Setrvalé zdůrazňování hudebního nyní, uvědomování si posunu vědomí skrze zvuk může vést k diskuzi o této hudbě vedle tvorby Eliane Radigue a dalších natahovačů času, punku, Popol Vuh a jiných. FSA je proces, a to proces, za nímž stojí výrazný záměr. V diskuzi o hudbě snažící se překročit hranice kategorií myslí posluchačů není překvapivé, že tento záměr je dostatečně výrazný, aby přesáhl žánrové krabice v obchodech s deskami.
Chorus:
Tento článek představuje osobní pohled a je psán v přítomném čase. Je to reakce na zprávu, že po patnácti letech vydají Flying Saucer Attack novou desku. Kdy? Vychází právě teď u bristolské značky Domino records.
Překlad: Matěj Kratochvíl
