O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.
V úterý 21. října proběhl od sedmi hodin v Atriu Žižkov jediný letošní koncert Ensemble Terrible. Primárně studentské těleso složené ze skladatelů a dalších hudebníků spjatých s pražskou HAMU nabídlo posluchačům v Atriu Žižkov pět komorních děl, jejichž společným jmenovatelem byly mikrointervaly. Skladby napsali Marie Nečasová, Adam Štefunko, Klára Pudláková, Matej Sloboda a John Franek. Šlo o poctivě nastudovaný koncert s příjemnou atmosférou, nic ale nenasvědčovalo tomu, že soubor slaví deset let na scéně. Na prvním koncertu v roce 2015 hráli koneckonců úplně jiní lidé. Co se během dekády změnilo a co zůstává?
Ensemble Terrible založil v roce 2015 skladatel Jakub Rataj krátce po návratu ze studijní stáže ve Francii. To, co se původně mohlo jevit jako nejistý studentský podnik, přerostlo v platformu, která je nedílnou součástí pražské experimentální hudební scény. Zajímavé na Ensemble Terrible je, že leží někde pomezí mezi institucionálním a nezávislým subjektem.
Vše zajišťuje HAMU, ovšem na dramaturgii a vnitřní fungování ansámblu se nepodílí. Zatímco muzikanti jsou alespoň symbolicky finančně odměňováni, Tobiáš Horváth a Patrik Herman, studenti skladby a současní umělečtí vedoucí souboru, do projektu investují čas a úsilí, aniž by čekali jinou odměnu než zkušenosti. Zároveň se jedná o soubor, který už dávno, v podstatě od samého začátku, vykročil ze stínu školy a hrál, nastudoval a objednal skladby od mnohých hudebníků a osobností, které přímo s HAMU nesouvisejí.
Kromě standartních koncertů na sebe Ensemble Terrible upozornil intermediálními projekty, jako když například loni spolupracoval se studenty z Ateliéru animace a filmu UMPRUM, loni v září vystoupili v rámci knižního festivalu Tabook v Táboře, v roce 2023 připravili program, kde se potkali skladatelé a performer na modulární syntezátory. Informace o všech uspořádaných koncertech lze dohledat v archivu, který má ansámbl k dispozici na svých webových stránkách.
Žádná plachá iniciativa
„Ten nápad se zrodil, když jsem se vrátil z roční stáže na Pařížské konzervatoři, kde jsem viděl, jak tam celoročně funguje v rámci výuky předmět o interpretaci soudobé hudby,“ líčí Jakub Rataj, vedoucí ansámblu v letech 2015 až 2019. „U nich je provozování soudobé hudby naprosto integrální součástí kurikula. Zároveň tím, že konzervatoř sídlí vedle Pařížské filharmonie, kde zkouší i Ensemble Intercontemporain, jsou tyto instituce provázány a hráči z ansámblu často spolupracovali s konzervatoristy.“
Rataje tamní poměry inspirovaly a nadchly, po návratu do Prahy se rozhodl něco obdobného rozjet i zde. Přiložit pomyslnou i zcela reálnou ruku k dílu se rozhodl skladatel Jan Ryant Dřízal a dirigent Marek Šedivý, který odřídil i několik prvních koncertů. Na jednom z nich, v rámci festivalu Contempuls v roce 2016, se jako host představil díky kontaktům Rataje i dramaturga festivalu Josefa Třeštíka francouzský vynikající fagotista Pascal Gallois. Koncert se stal svého druhu manifestem toho, že tým stojící za Ensemble Terrible to myslí vážně a nejde jen o nějakou plachou iniciativu, která by neměla opouštět prostory domácí fakulty.
Jak to ale všechno fungovalo po praktické stránce? „Ta idea byla taková, že budeme odchytávat mladé studenty, prváky, co jsou talentovaní a jeví o tyhle věci zájem, aby se vytvořilo určité podhoubí,“ pokračuje Rataj. Rodící se ansámbl potřeboval instrumentalisty, skladatele i dirigenty. Odměnou měly být zkušenosti, nové kontakty a kredity, aby šlo o motivaci edukační a nikoliv finanční.
Jenže brzy se ukázalo, že tento model v oproti Francii velmi drobných kulturních Čechách nefunguje, tolik nadšenců do prváku zkrátka nenastupuje. Složení ansámblu tak od samého počátku obsahovalo studenty i zkušené hráče, což platí dodnes. Horváth během našeho rozhovoru, který jsme i společně s Ratajem a Patrikem Hermanem vedli v kavárně pražské HAMU, zmínil, že v současnosti jsou všichni hudebníci placeni. Postupný přechod na finanční motivaci souvisí se současnou realitou, kdy se podle Horvátha vyvíjí „extrémní tlak na všechno, na čas i na výdaje“. Každý z hudebníků se navíc podílí na celé řadě projektů a vše svědomitě nastudovat je hodně náročné, dodává.
To, že komorní ansámbl nezaplní pouze studenti HAMU, souvisí i s podobou institucionální podpory fakulty, která je spíš tacitní a kdesi na pozadí, třeba v zaštiťování grantových žádostí. Pokud v sobě student sám nezažehne touhu pro seznámení se s tvorbou 21. století, možná se o existenci Ensemble Terrible ani nedozví, nikdo ho na ni neupozorní. Jako svého druhu náborové centrum pak fungují praktické semináře zaměřené na interpretaci soudobé hudby, které na fakultě garantují a vedou Slavomír Hořínka a Iva Oplištilová.
Kromě studentů kompozice měli v průběhu let největší vliv na prezentaci souboru studenti či přesněji řečeno studentky hudební produkce, z nichž Jakub vyzdvihl především Duyen Moniku Vrtiškovou, která image mladého ansámblu budovala do roku 2019. V současnosti se produkcí a propagací zabývají primárně Horváth, Herman, Jakub Eben a jejich kamarádka Vivian Hamzová, která zároveň fotí na koncertech (a fotku studuje na FAMU).
Pohyb vpřed i dokola
Zapojení lidí jako Vivien podtrhává jeden dlouhodobý a sympatický trend Ensemble Terrible, což je snaha stavět mosty k dalším uměleckým komunitám. Nabíledni je spolupráce s jinými vzdělávacími institucemi, ovšem intermediální a mezioborové výhonky vyrašily v průběhu let do různých podob. Jeden z uměleckých vedoucích, který přebral otěže po Ratajovi, Petr Hora, propojil ansámbl s literaturou a poezií v rámci několika koncertů s titulem Contempoetry. Exkurzi do světa site-specific kompozice a light designu podnikl Ensemble Terrible v Nové libeňské synagoze s programem Syn.surround. V roce 2023 se k hudebníkům připojil saxofonista Martin Debřička, který se věnuje jazzu a různým druhům improvizace.
„Honza Rösner měl tendence to hodně rozšiřovat do nějakých intermediálních kontextů, ať už šlo o filmaře nebo tanečníky,“ říká Herman a připomíná tak dalšího z bývalých uměleckých vedoucích Ensemble Terrible. Společně s Horváthem pak vyzdvihují zejména loňský úspěšný projekt La ligne tremblée pointillée, který vznikl ve spolupráci s ateliérem Animace a film UMPRUM. Šlo o imerzivní multimediální představení, při kterém se spárovalo pět skladatelů a animátorů, aby každá dvojice vytvořila jedno dílo. Na představení dorazilo kolem dvou set návštěvníků.
„Proces té spolupráce, cizelováním konceptu, vytváření hudby a promýšlení techniky, to bylo fakt náročné a klobouk dolů, že to všichni zvládli,“ vyjmenovává Herman. Pro Tobiáše Horvátha na tomto projektu bylo hodně podstatné „přizvání té třetí strany, protože se to pak přetvořilo do něčeho, co jsme ani nečekali. A to bylo skvělé.“
V intermediálních projektech dříme zkrátka velký smysl a můžeme v nich spatřovat kontinuální posun Ensemble Terrible kamsi dál. S každou spoluprací, do které se zapojí lidé „zvenku“, se renomé a reputace souboru posouvá a může přilákat nové posluchače. Šance oslovit jiné komunity diváků je také spojena s vystupováním na různých „venues“, vedle Atria Žižkov se osvědčil Alfred ve dvoře nebo Venuše ve Švehlovce, zavítalo se třeba i do Maiselovy synagogy. Celkově za deset své existence odehrál soubor pětadvacet koncertů, což není moc, ale pro tuto šíři záběru se „příšerná sestava“ zabydlela v základním povědomí o pražské scéně experimentální hudby.
Kamsi dál se samozřejmě posouvají i ti, kteří v souboru nějaký čas působí. Dle Horvátha se někteří muzikanti, kteří začnou v Ensemble Terrible, přesunou třeba do Orchestru Berg. Svou vlastní cestou si šel i každý ze skladatelů – uměleckých vedoucích. Pro pořádek je ještě jednou chronologicky připomeňme: Jakub Rataj, Jan Ryant Dřízal, Petr Hora, Jan Rösner, Patrik Kako, Richard Grimm a současní Tobiáš Horváth a Patrik Herman. Snad by se všichni z nich shodli, že působení v této roli jim přineslo „zkušenost, co to znamená zorganizovat koncert, co znamená najít a oslovit partnery, najít v sobě ambice něco rozjet a dovršit to do zdárného konce“, jak to vyjádřil Jakub Rataj.
Zmínili jsme zvláštní nejednoznačnost Ensemble Terrible – to, že žije trochu vlastním životem, ale zároveň je spjatý s HAMU a edukačním rámcem. K tomu patří i to, že každá nová generace uměleckých vedoucích, hráčů a produkčních prochází cyklem, při kterém objevují to, co jejich předchůdci zjistili už sami před pár lety. Koncert 21. října v Atriu Žižkov nebyl špatný, ale nebyl ani mimořádný. Výsledek by se dal shrnout takto: „Sešlo se tu několik mladých lidí, kteří s gustem experimentovali s mikrointervaly.“ Stejná věta by pasovala na mnoho dalších koncertů Ensemble Terrible, které proběhly v posledních deseti letech.
Vychází nám z toho, že Ensemble Terrible se pohybuje po nevyzpytatelné dráze mezi něčím stále se opakujícím a něčím stále novým. Jeden aspekt se ale nemění a zůstává, moji hosté ho pojmenovali jako étos. Duch Ensemble Terrible spočívá v provozování hudby, která se vymyká z hranic; ve vyzkoušení si něčeho jiného, odvážného, nekompromisního. A hlavně se toho „fakt nebát“, jak zdůraznil Patrik Herman.