Dne 25. října zemřel v anglickém Suffolku jednasedmdesátiletý Jack Bruce, známý především svým dvouletým působením v řadách rockových Cream. Uzavřela se tak jedna z nejpodivuhodnějších a nejdobrodružnějších hudebních kariér 20. století. Bruce začínal jako talentovaný klasický violoncellista, hrál v jazzových tančírnách a podílel se na prosazování blues rocku po boku průkopníků, jako byl John Mayall a již zmínění Cream. O něco méně se ví o jeho aktivitách v rámci rodící se jazzové fúze. Bezprostředně po rozpadu Cream začal Bruce hrát s jazzovými vizionáři, jako byl Larry Young a Tony Williams. Jeho dlouholetá spolupráce s básníkem/textařem Peterem Brownem představovala vzácnou červenou nit důstojné inteligence v jazzu i rockové hudbě. Ať už zpíval skladby Johna Cage nebo spolupracoval s jazzovými skladateli typu Carly Bleyové, Kipa Hanrahana a Cindy Blackman-Santanové, držel Bruce prst na tepu doby a dokazoval, že vládne široké paletě vyjadřovacích prostředků. Hudebně i textařsky v něm rezonovala keltská senzibilita, jíž bylo lze slyšet v singlových hitech Cream i ve svěžích jazzových duetech s Berniem Worrellem. Není proto divu, že byl Bruce oceněn čestným doktorátem Kaledonské univerzity v Glasgowě. Skotská královská akademie hudby a divadla po něm zase pojmenovala jednu ze svých zkušeben.
