Meandér je improvizační duo bubeníka Filipa Tománka a kytaristy Vojtěcha Výravského produkující instrumentální hudbu oscilující někde mezi volnou improvizací, noisem a drone metalem. 3. září vyšlo jeho debutové album.
Ačkoliv je hudba Meandéru poměrně minimalistická, nepracuje se zde příliš s repeticí a oba nástroje jaksi nervózně artikulují zkoumaný materiál, v každém momentě však trochu jinak. Příliš se zde také nesází na žánrové jistoty, Filip Tománek by zajisté mohl bez problémů podpořit skladbu mocným groovem, k tomu se však neuchýlí a je svému kolegovi důstojným partnerem v rozdmychávání hudební abstrakce. Když je však potřeba do bubnu pořádně bouchnout, nezaváhá, jak potvrzuje nekompromisní lysergový rock v závěru desky. Vojtěch Výravský na svůj nástroj hraje množstvím neobvyklých předmětů, z nichž mi uvízla v paměti především kávová lžička, nejvýrazněji znějící hned v první skladbě. Občas se kytarový zvuk začne zajímavě dusit, až pikantní chroptění zkreslovacích pedálů téměř připomene slavnou kytarovou škytavku Arto Lindsaye, do úplně smrtících poloh se však většinou zvuk nedostane.
První skladba, označená jen římskou číslicí I, přináší nervózní kytarové blouznění poháněné kávovou lžičkou a přibarvované neutichajícím šelestem činelů. Poněkud klidnější je skladba II a ještě víc se pak ztiší následující track III. Ten je patrně nejdynamičtější na albu, kontaktnímu zvuku bicích tu zase naopak po většinu trvání zvuk činelů schází, což je po předchozích kusech příjemná změna. Už zmíněný psychedelický nářez s číslem IV pak zní jako stoner rock z jiné dimenze rozložený nějakým monstrózním zvukovým granulátorem a je perfektní tečkou za celou deskou.
Vidět Meandér naživo je také zážitek, který lze jen doporučit. Těším se na sledování, kam se bude zvuk a tvorba tohoto dua po jeho prvním albu dále vyvíjet.
Meandér: V
Ma Records (https://marecords.bandcamp.com)
