Debut francouzské formace Otok vystihuje název Mozkové dovádění a psychotické krachy.
Autorem repertoáru kvarteta Otok je kontrabasista Yoram Rosilio, ale je evidentní, že jeho kompozice výrazně dotváří hráčský styl a spontaneita všech zúčastněných. Kytarista Thomas Zielinski střídá čistý i různě vybušený či zkreslený zvuk a místy se jakoby krásně rozladěně rozostřuje. Saxofonista Hamza Touré zase dokáže skvěle laškovně poskakovat i ševelit a zvířecky kničet. Bubeník Julien Catherine může být patřičně úderný, ale i běsnivě rozkotaný. A sám Rosilio je takový drhnoucí postboper, avšak umí vše i zklidnit jemnými tahy. To dohromady vytváří nádherně bohatou strukturovanost všech skladeb, kde se dočkáme poněkud posunutých „klasických“ jazzových postupů i totálního svobodného odvazu.
Hned úvodní kus alba Cabrioles Cérébrales et Accidents Psychotiques, nazvaný příznačně Kromagnon, má v sobě jakési vskutku pradávné rituální prvky a končí úchvatným běsněním. Nejdelší téměř jedenáctiminutová věc Elena’s Circle zase začíná jemným předivem, vyhrávkami a cinkotem a zhruba v půlce začíná nabírat na kadenci, aby se postupně obloukem vrátila k vyklidnění. Nejroztříštěnější je La Serenade de Nelson, ale i tady se nachází prazvláštní nosný řád. Závěrečná pecka Otok začíná jako skočná hříčka a přes blouznivé i bluesové momenty ústí v rozverný smysluplný galimatyáš. Najdeme tu také čtyři sólové miniaturní exhibice všech členů fungující jako krásně filigránské předěly. Zkrátka svěží dílko s epesními archaismy, kde vše do sebe krásně zapadá.
Otok: Cabrioles Cérébrales et Accidents Psychotiques
LFSD (lefondeurdeson.com)