- Inzerce -

První úterý v měsíci… aneb Co zbývá ze století? (Dneska něco o minulosti)

Když mi bylo šestnáct, začal jsem pravidelně navštěvovat koncerty. Někteří z mých starších přátel měli auta, a když někam jeli, mohl jsem se přidat. Byly to většinou alternativní rockové a popové koncerty. Ale občas jsem se mohl vplížit, když někde hráli kamarádi z jiných kapel, což bylo ještě víc alternativní. Mluvíme o polovině sedmdesátých let, ve vzduchu bylo hodně podivné hudby, bylo to dlouho předtím, než punk přitáhl pozornost médií k vlastní sebestylizované revoluci. Jednoho večera jsem se tak ocitl v Antverpách na koncertě tria zvaného E.M.T. v místě zvaném King Kong. Pamatuji si, že potom v autě nebyli mí přátelé z koncertu příliš nadšení, ale já jsem o něm fantazíroval, doslova mě to ohromilo. Od té chvíle jsem vyhledával experimentálnější místa, ať už se jednalo o hudbu, film či performance. To, co ve mně E.M.T. probudilo, byla překvapivá experimentální kombinace feejazzu, rytmického, ale někdy tichého, s inteligentním mixem mluveného slova, podivné elektroniky a neočekávaně se objevujících struktur.

emt2.jpg

„E.M.T. (1972-1975) byla mezinárodní experimentální a volná improvizační hudební skupina s německým multiinstrumentalistou Alfredem Harthem, švédským bubeníkem a skladatelem Svenem-Åke Johanssonem, belgickou klávesistkou a umělkyní Nicole Van Den Plas a dalšími hosty.“

emt1.jpg

Belgičanku Nicole Van Den Plas není z jistého důvodu možné již nikde online najít, ačkoliv na jedné německé stránce je zmíněna coby ředitelka školy Staedel-Abendschule ve Frankfurtu. Zjevně pokračovala ve své kariéře grafické umělkyně, některá z jejích děl se objevují na aukcích:

https://www.artnet.com/artists/nicole-van-den-plas/past-auction-results

https://de.wikipedia.org/wiki/Nicole_Van_den_Plas

alfred-23-harth2.jpg

Alfred 23 Harth je pravděpodobně mezinárodně tím nejznámějším z tria. Jakožto hudebník tvořil v průběhu osmdesátých let polovinu dua společně s Heinerem Goebbelsem. Vytvářel pozoruhodné dílo, vzdalující se tradičnímu hudebnímu uspořádání. Pracoval na zvukových kolážích a strukturách volné improvizace a přinášel nový a čerstvý přístup do oblasti experimentálního jazzu a rocku. Společně s Goebbelsem používali hodně experimentálních nástrojů a elektroniky, téměř pokaždé vystupovali s odlišnou sestavou a představovali nové hudebníky. Alfred 23 Harth se coby skladatel, grafický a multimediální umělec a saxofonista nacházel v samotném jádru nové performační hudby, dominující poslední třetině dvacátého století. Byl součástí skupin jako Henry Cow and Cassiber, pracoval s Johnem Zornem, Chrisem Cutlerem, Dagmar Krauseovou, Arto Lindsayem, Peterem Brötzmannem, Otome Yoshihidem, Phillem Mintonem a mnoha dalšími. Jeho webová stránka dnes čítá jedenáct skupin, které si lze zarezervovat… a vydává nejméně tři CD ročně. Vytvořil několik mediálních instalací, většinou vycházejících z hudby a připomínajících Nam June Paikovu techniku střihu. Podle nedávného rozhovoru to vypadá, že žije částečně v Koreji, a to na rozhraní Severní a Jižní:

https://www.asymptotejournal.com/interview/an-interview-with-alfred-harth

https://en.wikipedia.org/wiki/Alfred_23_Harth

https://www.alfredharth.blogspot.cz

https://www.youtube.com/profile?user=A23H

 

sven-ake.JPG 

Třetím hudebníkem v E.M.T. byl původem švédsko-německý perkusionista Sven-Åke Johansson. Na wikipedii je o něm malý příspěvek v angličtině, a další kompletnější v němčině. Jeho vlastní webová stránka je ale celkem vyčerpávající, hravá a s dobrou dokumentací. Sven-Åke Johansson je také umělcem všech řemesel, hudebníkem, skladatelem, básníkem a spisovatelem. Podívejte se na jeho úžasnou autobiografii z roku 1970 a projděte si různá díla, na nichž participoval. Se Svenem-Åkem jsem se potkal třikrát a pokaždé mě jeho díla nadchla, byla pokaždé zcela jiná co se týče povahy a stylu. Každé bylo drahokamem humoru a vtipu, pojednané s originalitou profesionálního hudebníka. Existuje skvělá kniha (publikovaná nakladatelstvím Kehrer Verlag): Automatismus der Rotation – Werke unter Einbeziehung des Rades / Díla, která obsahují kola. Sven-Åke Johansson překypuje stejnou nezdolatelnou energií jako jeho bývalý spoluhráč v kapele Alfred Harth, vytváří hudbu a novomediální díla, účastní se dalších děl a projektů, vystupuje a píše. Jako skladatel vytvořil v průběhu let úchvatná díla, kterými posouval dál konceptuální a avantgardní umění v hudební oblasti. MM Schäumend je skladbou pro patnáct hasicích přístrojů, Konzert für MC (H-D) und Chor je určený pro motocykly a v díle Konzert für 12 Traktoren „hraje“ s traktory Zetor (což je ostatně asi nejznámější český nástroj). Také vytvořil skladbu pro větrné generátory a tak podobně.

https://www.sven-akejohansson.com/de/vita

https://www.artbooksheidelberg.com/html/detail/de/sven-ake-johansson-978-3-936636-08-6.html

https://www.sven-akejohansson.com/de/komposition/trilogie-fuer-windgeneratoren

Ačkoliv jsem se se Svenem-Åke Johanssonem setkal při několika příležitostech v Karlsruhe a Berlíně, nikdy jsem mu neřekl o tom prvním E.M.T. koncertu a jaký trvalý dopad na mě měl. V Karlsruhe jsem původně Svena-Åkeho vůbec nepoznal, dokud nezačal hrát.

sven-ake2.JPG

Překlad: Lenka Dolanová

 

 


Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.

Zkouška sirén – Kam se dostal minimalismus

Nové podoby pulzací i nehybných ploch.

Hermovo ucho – V Kolíně nad Rýnem před Fluxem, kolem Fluxu i po Fluxu

Ben Patterson, Mauricio Kagel, Terry Fox a řada dalších avantgardistů – lednová procházka výstavami, za kterými bylo třeba vycestovat.

Cinkat, listovat, zavřít oči

Handa Gote slaví dvacet let zádušní mší za nás. O novém představení, relativně nové knize a audiozáznamech záznamech starších představení a akcí.

Zkouška sirén: In C, šedesát let poté

Loňské šedesátiny díla a letošní devadesátiny autora jako důvod k ohlédnutí

Hudba jako proces v rukou i slovech Philipa Glasse a Petra Kotíka

Společný večer dvou skladatelů, kteří se od sedmdesátých let 20. století pohybují v prostředí newyorské hudební avantgardy.

Hermovo ucho – Hudba v Plošinách

Kde končí refrén a kde začíná hudba? K dvojímu výročí Gillesa Deleuze.

Mýtus o alfalabuti

Kniha, kterou Nick Soulsby věnoval Michaelu Girovi a Swans, je mýtizující orální historií a přečíst si ji můžeme i v českém překladu.