Kterak šli Michael Bisio, Karl Berger, Mat Maneri a Whit Dickey na free jazz zcela jinak…
Kontrabasista a skladatel Michael Bisio patří k nejkreativnějším představitelům newyorské avantgardní scény. Sklidil chválu kritiky nejen za svoje pestré sólové počiny, ale také jako skladatel filmové a divadelní hudby. Objevuje se na více než stovce alb a natočil dvacítku titulů pod svým jménem, mezi jeho spoluhráči figurují nejčastěji Joe McPhee (v letech 1996-2005) a Matthew Shipp, v jehož triu Bisio hraje od roku 2009 doposud. Zde s ním ostatně bubnuje další člen Bisiova kvarteta Whit Dickey. Ten je typem spíše koloristy a malíře než silového hráče. Dalším protagonistou nahrávky MBefore je legendární vibrafonista Karl Berger. Byť osmdesátník, stále se drží na muzikantském vrcholu. Shipp o něm prohlásil, že je „mistrem prostoru, mistrem zdrženlivosti, mistrem prolínání svého nástroje se zvukovým prostředím…“. Jeho hra vychází z bopového smyslu pro celistvost linky, takže i ty nejabstraktnější části skladeb mají svůj vlastní švih. Navíc je spoluautorem repertoáru. A pak je tu slovutný Mat Maneri, improvizátor od pánaboha, jehož viola na celém albu doslova zpívá. Dlužno uvést, že nahrávka vyšla na značce nové TAO Forms, založené předloni právě Whitem Dickeyem.
Deska na ploše bezmála sedmašedesáti minut představuje devět skladeb. Ve všech to bouří, klokotá, noří se a chvěje, vybuchuje, přelévá a mísí. Textury, struktury a dynamika se vytrvale proměňují, freejazzové postupy ctí celou škálu barev, emocí, kontrastů, impresí i expresí, uvnitř kvarteta dochází k nepřetržité interakci, prolínání, nikdy ne k popření toho druhého. V sólových chorusech samozřejmě dominují Maneri a Berger, oba zdánlivě nezávisle na sobě, ale přesto v kongeniální souhře. Tak je tomu již v úvodní skladbě AC 2.0, která je mimochodem novou verzí Bisiovy kompozice Arrested Confusion z výtečného alba Now Then souboru Tani Tabbal Trio (TAO Records, 2020).
Signifikantním rysem freejazzového výraziva na MBefore je melodické bohatství, byť mnohdy rozsekané, nikdy však ne zcela napadrť. Vždycky zbývá místo pro květnatou violu a perlivý vibrafon. Nejpatrnější je to v jediné neautorské skladbě, standardu I Fall In Love Too Easily. Ten hrál kdekdo, včetně Milese Davise, Johna Coltrana, Ralpha Townera, Keitha Jarretta či Brada Mehldaua, ale nikdo jej nepojal tak osobitě a progresivně, jak se to podařilo zde. Viola melodii roztahuje k nepoznání, rytmika je líná, skoro až rozplizlá, vibrafon dodává křehkost; to vše se ale rozechvívá se vzrušujícím pnutím. Naopak Crystal Fire je sycen frázováním a´la Ornette Coleman, ostatně skotačivý motiv evokuje ten z Dancing In My Head. Z pravidelnějšího proudu vyplouvají excelentní sóla, včetně kontrabasového. Mezi nejexpresivnější kousky patří Intravenous Voice, Sea V4 WD (Part 1), ten má devět a půl minuty, a závěrečný Um . Nikdy nejde o nezřízenost projevu, vše má hlavu a patu, vývoj a logiku. Přesto je posluchač neustále překvapován a skladby nejsou ochuzeny o mocnou energii. Protipólem jsou pak smyčci natolik prosycené kompozice, že mají blízko spíš soudobé evropské kompozici, tu v emocionálnější podobě (jako v Sea V4 WD, Part 2, a částečně v r.henri), onde v lyrickém ztišení (Still).
Tahle hudba by se dala stručně charakterizovat jako romantický free jazz, ale to neznamená, že je pro každého, kdo se za romantika považuje…
Michael Bisio Quartet: Mbefore
TAO Forms (https://aumfidelity.com/collections/tao-forms)