Avantgardní americký pianista, skladatel a improvizátor Russ Lossing vydal se svým kvartetem King Vulture na vlastní značce Aqua Piazza Records výtečné první album, a to s hudbou inspirovanou přeparkováváním auta při čištění newyorských ulic.
Russ Lossing žije v New Yorku více než 35 let, od doby, co přišel studovat k Johnu Cageovi. Jako lídr a sideman koncertoval a nahrával například s Markem Heliasem, Samuelem Blaserem, Michaelem Formanekem, Ericem McPhersonem, Timem Bernem, Ralphem Alessim, Matem Manerim, Oliverem Lakem, Kirkem Knuffkem a plných 12 let byl členem kvinteta Paula Motiana. V letech 2015-2022 byl opakovaně jmenován vycházející hvězdou v prestižní anketě kritiků časopisu DownBeat.
V jeho kvartetu King Vulture (Kondor velký), kde hraje nejen na klavír, ale též na elektrická piana Fender Rhodes a Wurlitzer, figurují další pozoruhodné osobnosti newyorské scény. Adam Kolker (tenor a soprán saxofon, basklarinet) zde působí již od roku 1989 a v jeho portfoliu jsou třeba Ray Barretto, Kenny Wheeler, Tim Hagans, Bobby Previte či John Abercrombie. Kontrabasista Matt Pavolka ve Velkém jablku hraje dvacet let a jeho služeb využívali a využívají Lee Konitz, Paul Motian, Guillermo Klein, Chris Cheek, Tony Malaby a další. Bubenice Dayeon Seok pochází z Jížní Koreje, ve Spojených státech studovala na bostonské Berklee a na Newyorské univerzitě. Pro nás je zajímavé její angažmá u saxofonisty Kevina Suna a v triu Sferos (+ Juanma Trujillo – kytara, Hery Paz – saxofony, basklarinet, flétna) a kvartetu Tidepool Fauna (+ Kyoko Kitamura – vokál, Ingrid Laubrock – tenor sax, Ken Filiano – bass).
Album Alternate Side Parking Music vzniklo de facto v Lossingově autě na jedné z manhattanských ulic. V New Yorku se čistí ulice několikrát týdně, takže je nutno auto zaparkované na ulici často přesouvat z jedné strany ulice na druhou. Tomu se říká právě alternativní parkování. Vzhledem k tomu, že je obtížné najít normální parkovací místo, často je nutno sedět v autě a po vyčištění neotálet ani na okamžik. Pro Lossinga se tak otevírá čas od 8:30 do 10:00, jež se rozhodl průběžně využít ke komponování. A protože se kolem něj v této době odehrává mnoho intenzivního a chaotického dění se spoustou troubení a nervozity, jeho hudba nemůže být ani klidná, ani lahodně harmonická.
Vzniklo tak deset rukopisných listů důmyslně notovaného materiálu, jeden list pro každou ze skladeb na albu. Interpretovat jej může kterýkoli člen kvarteta dle vlastního uvážení, takže se může přidat tu či onde, hudba tak v každé skladbě získává na nepředvídatelnosti a proměnlivé vrstevnatosti. Lossing této metodě říká transparent composition. „Každý se naučí všechny části a pak zkoušíme hudbu provést tak, že si každý může svobodně vybrat kde, kdy a jak nějaký úsek psaného materiálu uchopí,“ vysvětluje autor. „Existují krátké basové linky, které se opakují nebo také ne, tempa a metra mohou být striktní nebo mohou být zcela ignorována, melodie nemusí nutně odpovídat metricky.“ Jakoby se střetl Paul Motian s Edgarem Varésem. Zářným příkladem tohoto konceptu jsou dvě variace téže skladby – Cloned a Cloned Again. První verze zní až obskurně díky el. pianu s wah-wah pedálem, bublá to tam, zahuštěno temným basklarinetem. V té druhé se hromadí hlasy téměř chaoticky, vytvářejí kaleidoskopický obraz, který se zanořuje do minimalistického spodku a zase vynořuje, a dokonce vzlétá.
Dění na ulici je podstatnou inspirací celé desky. Otevírá ji skladba Honk, čerpající z kakofonie klaksonů, podivně rozklížená, posléze freejazzově hnaná. Dvojice Parallel Park a Move It Over představuje složitý tanec při manévrování na malém prostoru, proto se stísněnou náladou a proměnlivě údernými či roztrhanými groovy a neméně dynamickými sólovými chorusy. Next 3 km (nejdelší kompozice na albu – 9:41) je sycena cinematickou náladou, především přílivově noirovou, proměnlivě dramatickou. Double Park, další devítiminutovka, je inspirována nudou, jakou obnáší sedět půldruhou hodinu v autě. Celé je to potemnělé (někdo by v tom našel třeba zenový postoj, já ne), houstnoucí, gradované. Ve mně to evokuje slavné Ravelovo Bolero. Rainy Ramadan, niterný, až mysteriózní, skrývá pozoruhodný příběh, který nechám vyprávět autora: „Jednoho dne jsem šel dolů na ulici přemístit své auto, ale byl jsem jediný. Pak jsem zjistil, že je ramadán a čištění bylo pozastaveno. Pocítil jsem tehdy nevýslovné štěstí, protože navíc i pršelo. A tak jsem šel zpátky do bytu a napsal tenhle kousek.“ Devítiminutový Meter Maid je komplikovaně polyrytmický tanec hraný unisono, až později se z něj vyloupne sedmdesátkově funkový groove a následná jízda je umocněna sóly tenorsaxu a dravého el. piana. Závěrečným trackem je minimalisticky vystavěná skladba Turn, evokující smíšený rytmus dešťových kapek a stěračů čelního skla u auta, v němž autor čeká na zahájení onoho Škatulata, hejbejte se…
Vpravdě jedinečné album jazzového inovátora!
Russ Lossing: Alternate Side Parking Music
Aqua Piazza Records https://www.aquapiazzarecords.com