Legendární americký saxofonista, basklarinetista a flétnista ožil na strunách slovinského kytaristy.
Sama Salamona jsem tu představil již loňskou dvojicí autorských duetových alb s kanadským klarinetistou Françoisem Houlem a dánským kytaristou Hassem Poulsenem (zde). Během řady covidových lockdownů kytarista doma pilně cvičil a dostal se i k zevrubnému poslechu skladeb Erica Dolphyho, geniálního jazzového instrumentalisty, který bohužel zemřel předčasně – pár dní po svých šestatřicátinách na diabetické komplikace. Mimochodem pod dojmem z jeho smrti nahrál v prosinci 1964 jeho přítel a spoluhráč John Coltrane jedno z nejúžasnějších alb jazzové historie – Love Supreme. K nahrávce coververzí kompletního Dolphyho díla navíc Salamona ponoukl skvělý projekt Monk for Solo Guitar Milese Okazakiho z roku 2018. „Nejprve jsem skladby přepsal a upravil pro sólovou akustickou kytaru, přičemž jsem zkoušel různé techniky,“ popsal zrod kytarista. „Nakonec jsem na melodie improvizoval. Někdy to byla volná improvizace, jindy podle harmonické struktury. Řekl jsem si, že bych se neměl bát hrát jednotlivé linky, ani být zatížen hudebním dědictvím sólové kytary, byť sebeskvělejším. Veškerou hudbu jsem nahrál doma pouze na jeden mikrofon v obývacím pokoji, který má ale krásnou akustiku. Všechny skladby jsou na první dobrou. Proto jsou i zvukově autentické.“
Podstatná většina z osmadvaceti skladeb byla zahrána na šestistrunnou kytaru, jen pět na dvanáctistrunnou, jedna dokonce na mandolínu. Je jí Inner Flight I., vonící vzduchem a nekonečně hlubokým prostorem. Salamonova kytara je hravá, melodicky jasná i zauzlovaná, vypjatě emotivní i vzletná, ponorná, průzračná. Kytarista ohmatává v Dolphyho skladbách bluesové kořeny (Miss Movement, Lady E, Strength With Unity, In the Blues), proniká do freejazzového košatění (Hat and Beard, The Baron, Iron Man, Straight Up and Down, Inner Flight II. v samotném finále alba), jež ale vyvěrá logicky, tudíž nikoli samoúčelně, z hard bopu a dalších jazzových stylů 60. let, jež Dolphy společně například s Johnem Coltranem a Charlesem Mingusem pomáhali definovat. Strhujícím způsobem jsou uchopeny především South Street Exit, G.W., Mandrake či Far City. Pozoruhodné je ochucení expresivních skladeb středomořským kořením (Springtime, Burning Spear), nebo dokonce flamencem (Something Sweet, Something Tender). Ve skladbě Lotsa Potsa je Salamon až rockový, v Out Of Lunch naopak bohatě lyrizující, byť s ostny emoční naléhavosti, v Red Planet je zas úžasně zvukomalebný.
Pozoruhodný a navýsost odvážný projekt!
Samo Salamon: Dolphyology: Complete Eric Dolphy
vlastní náklad http://www.samosalamon.com
