T. D. Skatchit + Company: Ear of the Storm
Edgetone Records (www.edgetonerecords.com)
Pod markou T. D. Skatchit se prezentují hráč na nejrůznější objekty a plochy Tom Nunn a filmař, potažmo steelkytarista David Michalak. Oba jsou ikonami takzvané bay area scény, tudíž souručenství avantgardistů kolem San Franciska. Jejich opus Ear of the Storm je inspirován divokými rytmy tornád, hurikánů a bouří se všemi možnými nuancemi. Sedmnáctihlavé kolegium muzikantů v titulní (de)kompozici vytváří téměř desetiminutovou abstraktní zvukovou koláž, po níž nastává zdánlivé ticho po bouři rozčleněné do třinácti drobnějších útvarů, kde dostávají prostor postupně všichni zúčastnění. Vokalistka Aurora perlí svým podmanivým hlasem i smíchem v The Woman Who Laughs, Polly Moller tvrdí basovou flétnu v Surrounded by Eagles, Gino Robair (mimochodem bubeník na několika deskách Toma Waitse) zde energizuje povrchy a věhlasní elektronici Chris Brown či Tim Perkis celému dílu také přispívají svou troškou do hlukového mlýna odvážnými eskapadámi. Každý kousek je tak mikrokosmem ad hoc. Někdy se nacházíme v rozkladu do elementárních částic, jindy jsme svědky lyriky obrácené naruby. Je to vlastně taková „podlahová“ hudba, kde zkoumáme každý detail toho, co se děje mimo naše vnímání kdesi pod námi, ale vlastně je tu podstatné i škřípání pantů dveří a naše všeútrobní hlasy a ozvuky prostoru vůkol obecně. V této druhé části nepohlížíme do oka hurikánu či někam do nebeských výšin, ale zahlížíme sami do sebe či spíše do nejjemnějších zákrutů našich nervů. Částečná katarze se sice v posledním kousku Twee dostaví díky hladivému hlasu Rona Heglina, ale tato pseudoukolébavka vám rozhodně na klidu nepřidá, naopak vás spíše rozvibruje a hodí zpět do zběsilého „konkrétního“ nečasu.
K poslechu a ke koupi napřklad na bandcampu.
