Hermovo ucho

Setkání Sun Ra a Johna Cage na jednom pódiu nemělo charakter společného muzicírování, žádná jam session se nekonala.

„Kdybych byl tak chytrý, jako můj telefon, dokázal bych mluvit všemi jazyky.“ Nad novou knihou Boba Ostertaga.

Imaginární i osudné nemoci Franka Zappy.

Když napíšu, že Jean-Michel Van Schouwburg je fanatik, bude to eufemismus.

Je sympatické, že kurátoři nesáhli po výtvarných dílech s prvoplánovými hudebními motivy, jakých Beethovenova doba nabízí hodně, ale pokusili se vykreslit jejího ducha na základě neviditelných analogií a hlubších souvislostí.

Následující text vznikl místo úvodní přednášky k mým kurzům na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně. Krizová globální situace mě donutila zamyslet se nad blízkou budoucností humanitního vzdělávání, které se ocitlo na technokratické křižovatce, jež mu může být osudnou.

Sveťo Ilavský byl v mládí talentovaný klavírista se sklony improvizovat i komponovat. Pod rozhodnutí stát se nakonec především malířem se zřejmě v nemalé míře podepsala skutečnost, že pochází z výtvarnické rodiny. Hudbu však nikdy neopustil.

Beethovenova Desátá existuje.

Beletrii čtu jen sporadicky, ale v posledním čase jsem měl štěstí na tři nové romány. The Readymade Thief od Augusta Rose, The Bride Stripped Bare by Her Bachelors, Even od Chrise F. Westburyho a Drone and Apocalypse od Joanny Demers mne hodně pobavily.

Klavírní „miniatura“ Vexations Erika Satieho patří zřejmě k nejhranějším odrhovačkám. Ne že by se hrávala tak často, ale autorská instrukce, že ji třeba opakovat 840krát za sebou, z ní činí rekordně dlouhou performanci.