Hermovo ucho

Když napíšu, že Jean-Michel Van Schouwburg je fanatik, bude to eufemismus.

Je sympatické, že kurátoři nesáhli po výtvarných dílech s prvoplánovými hudebními motivy, jakých Beethovenova doba nabízí hodně, ale pokusili se vykreslit jejího ducha na základě neviditelných analogií a hlubších souvislostí.

Následující text vznikl místo úvodní přednášky k mým kurzům na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity v Brně. Krizová globální situace mě donutila zamyslet se nad blízkou budoucností humanitního vzdělávání, které se ocitlo na technokratické křižovatce, jež mu může být osudnou.

Sveťo Ilavský byl v mládí talentovaný klavírista se sklony improvizovat i komponovat. Pod rozhodnutí stát se nakonec především malířem se zřejmě v nemalé míře podepsala skutečnost, že pochází z výtvarnické rodiny. Hudbu však nikdy neopustil.

Beethovenova Desátá existuje.

Beletrii čtu jen sporadicky, ale v posledním čase jsem měl štěstí na tři nové romány. The Readymade Thief od Augusta Rose, The Bride Stripped Bare by Her Bachelors, Even od Chrise F. Westburyho a Drone and Apocalypse od Joanny Demers mne hodně pobavily.

Klavírní „miniatura“ Vexations Erika Satieho patří zřejmě k nejhranějším odrhovačkám. Ne že by se hrávala tak často, ale autorská instrukce, že ji třeba opakovat 840krát za sebou, z ní činí rekordně dlouhou performanci.

Pro celistvý audiovizuální charakter královského žánru mi připadá mediální distance zcela nepřijatelná. O první opeře Györgye Kurtága – adaptaci Beckettova Konce hry – zhlédnuté online.

Richard Teitelbaum se naštěstí prezidentem nestal, ani ho nikdo nezastřelil, odešel ze světa v důstojném věku necelý měsíc před jednaosmdesátinami, příčinou smrti byla mrtvice (politická smrt by byla nedůstojná).

Abych v sobě probudil chtíč, posedlost a další sběratelské ctnosti, pustil jsem se do třídění a uklízení nakupených artefaktů, jež několik let překračuji, obcházím a prokládám v ne příliš prostorném bytě.