Pauline Oliveros / Roscoe Mitchell / John Tilbury / Wadada Leo Smith: Nessuno
Každý ze zúčastněných tu má svůj vlastní chodníček, jenomže ty se neustále stýkají.
Každý ze zúčastněných tu má svůj vlastní chodníček, jenomže ty se neustále stýkají.
„Extase lidského mozku vytvořily slova, jejichž smysl otřásá civilisacem…“
Celek se promotává, prolátovává, prošmodrchává, prošvitořuje a pronimrává do škeřivé namátkovosti.
Můj spolubydlící to prý slyšel i 20 metrů od domu a ještě tam se mu svíral žaludek.
Nazývá ho apoteózou vzájemného kosmu.
Věru jsou to dvě alba, která stojí za poslech. Nad kterými oceníme i bohatství současné jazzové scény v Maďarsku.
Temnější kakofonie se snoubí s extatickým rockovým drivem a zkrátka to funguje dokonale.
Výsadní… takový výraz bych nepoužil.
Saxofonistka mne ale doslova srazila na kolena.
Deska nabitá hudebními sděleními opravdu všeho druhu, ovšem jsou tu přesahy i do textové tvorby a soundartu.