Ivo Perelman

Trojlístek alb z pařížského vydavatelství RogueArt definuje americko-francouzskou podobu free jazzu.

To už není estetika, ale erotika hudby.

Ivo Perelman se svým jediným/jedinečným tenor saxofonem maratónuje v programu Leo Records sice v různých uskupeních, ale – málo platné – jeho hudebním pobratimem setrvává klavírista Matthew Shipp. S ním se dorozumí na slovo, vlastně na tón, s ním umí překonávat jakákoli eventuální vakua, s ním dokáže odhalovat zákryty, průrvy, jeskyně či průsmyky nejrůznějších témat.

Na značce Leo Records vyšla další série hyperaktivního brazilského saxofonisty a improvizátora Iva Perelmana.

Málo platné: Feiginovy Leo Records nelze přehlédnout, jsme na nich už téměř závislí.

Celek se promotává, prolátovává, prošmodrchává, prošvitořuje a pronimrává do škeřivé namátkovosti.

Nazývá ho apoteózou vzájemného kosmu.

Chápe, že by měl překvapovat, a činí tak nejenom svým kumštovným, hyperkinetickým brusněním, ale i drobnými špílci.

Naskýtá se tedy otázka: je přeperelmanováno?