Hermovo ucho a Ligetiho Le Grand Macabre dnes
Zbylo nám snad ještě něco jiného než zbabělá naděje? Možná perverzní cynismus. O breugelovsky neveselé opeře, jež bude v červnu uvedena i v Praze.
Zbylo nám snad ještě něco jiného než zbabělá naděje? Možná perverzní cynismus. O breugelovsky neveselé opeře, jež bude v červnu uvedena i v Praze.
Generativní opera Milana Guštara o předmětech padajících shůry.
Pohádat se o hudební dílo je fantastický intelektuální sport, který vnáší do umění kus přímočaré lidské energie i živých osobních postojů. Je však přece jen zvláštní, když se původcem zaujatého střetu stane 120 let staré dílo Antonína Dvořáka.
Tato válka není pouze mezinárodní, to je dnes všechno, je hlavně intersubjektivní, ať už se vám to líbí nebo ne.
Na hladině Vltavy se zrcadlí paprsky slunce, které k večeru mizí. Pozoruje je český fotograf, malíř, mystik a komunista František Drtikol, jenž se chodívá ztišit na nábřeží.
Uplynulý rok z hlediska partitur a zapsané hudby.
Zneužívání v dětství, dávná traumata a odvaha jít s nimi na veřejnost – to všechno jsou žhavá témata současnosti. S kůží na trh šel tentokrát skladatel Slavomír Hořínka a s ním všichni ostatní, kdo se podíleli na vzniku a inscenaci opery Tak tiše až.
Co ještě je, a co už zase není opera? Na otázku za deset zlatých bludišťáků neodpověděl ani šestý ročník festivalu New Opera Days Ostrava, který pokládá zkoumání hranic žánru za jeden z důvodů své existence.
V čerstvě renovované budově Maďarské státní opery v Budapešti uvedli novou inscenaci Wagnerova Soumraku bohů. Spolu s výpravnou výstavou Hieronyma Bosche, nazvanou Mezi peklem a rájem: Záhadný svět Hieronyma Bosche, v tamějším Muzeu krásných umění to byl nádherný kontrapunkt umělecké světotvorby na té nejvyšší úrovni.
O opeře, gagaku i společenskopolitickém rozměru hudby.