Novým počinem polského avantgardního skladatele a improvizátora Dominika Strycharského je hudba k cenami ověnčenému dokumentárního filmu režisérky Jaśminy Wójcik, Symfonia Fabryki Ursus z roku 2018, kombinujícímu videoart s choreografií a experimentální hudbou.
Soundtrack vyšel letos díky polskému vydavatelství Audio Cave, mimochodem spjatého též s tištěným hudebním magazínem Lizard zaměřeným na rock, progresivní hudbu, psychedelii, fusion a jazz. Továrna Ursus byla jednou z největších výrobců zemědělských strojů v Evropě. Téměř po celé minulé století byla výkladní skříní polského průmyslu, nepřežila ale tržní hospodářství dravého kapitalismu, jako ostatně většina těžkého průmyslu v bývalém východním bloku. V současnosti tovární komplex chátrá a desítky tisíc pracovních životů vyhasly. Tvůrci filmu vyzvali bývalé zaměstnance (dělníky, technology, manažery, sekretářky), aby se zúčastnili experimentálního dokumentárního projektu, který měl továrnu přivést k životu. S příslušnými zvuky a pracovní pamětí přenesenou do pohybů si tak aktéři zopakovali jeden den práce v továrně. Výsledná obrazová symfonie se skládá z pohybové choreografie vsazené do obnovené průmyslové fonosféry. Zároveň vytanou téměř zapomenuté hodnoty spojené s těžkou prací, jako jsou solidarita a pracovní étos dělnické komunity.
Skladatel, flétnista, vokalista, improvizátor, performer a pedagog Dominik Strycharski je v těchto oborech z velké části autodidakt, ale nakonec absolvoval studium hudební výchovy na Slezské univerzitě v Těšíně. Je nesmírně pracovitý, hraje a komponuje současný jazz v mnoha akustických a elektrických formacích, věnuje se soudobé vážné hudbě, elektronickým experimentům, noise, volné improvizaci, divadelní a filmové hudbě. Jednou z jeho skupin je Core, s níž natočil recenzované album. Zde s ním hrají další pozoruhodné osobnosti polské hudební scény. Pianistka Barbara Drążkowska v současnosti žije v Belgii, věnuje se interpretaci soudobé hudby, včetně premiér skladeb mnohých evropských skladatelů mladší generace, a je specialistkou na preparaci nástroje (nejčastěji užívá šrouby, malířské pásky, zátky od lahví vína, fixační hmotu, hřebíky a dokonce i špendlíky). Trumpetista Wojciech Jachna patří k předním experimentujícím jazzovým instrumentalistům nejen v Polsku (Contemporary Noise Sextet, Innercity Ensemble, duo Jachna/Buhl, trio Jachna/Tarwid/Karch atd.). Kontrabasista Zbigniew Kozera je vyhledávaným improvizátorem (je např. členem uskupení Sundogs, LEM). A konečně bubeník Paweł Szpura má ve svém portfoliu třeba Mikołaje Trzasku, Petera Brötzmanna, Hamida Drakea, Nicole Mitchell či Franka Londona. Na albu se k tomuto kvintetu připojuje Orkiestra Dęta Ursus, což je brass band vedený Karolem Węclewským.
Soundtrack je sycen výživnou fúzí drone ambientu, noise, industrialu, minimalismu, soudobé vážné hudby a jazzu. Dechy leckde evokují třeba i Stravinského. Intro posluchače okamžitě zaplaví hutnými ambientními vlnami; ty postupně nabývají na intenzitě, tok je zahuštěn vokálem, ještě než přijde freejazzová změť. Symfonie (nejdelší kompozice alba – 14:06) se zprvu nadouvá ambientními oblaky a je prodchnuta mysteriózní náladou, poté se vyloupne hlas trubky plovoucí na drone ambientu; náhle úder noise, rozběhne se elektronický minimalismus a do toho všeho se zavrtávají zneklidněné hlasy dechových nástrojů. Asmet je nasáklý elektronikou, do ambientního podloží naráží noise a dechy; tlak je vskutku naléhavý. Core je další rozměrnou skladbou (12:37); v ní se snoubí minimalistické sazby atonálních dechů s nervní rytmikou a údery piana, vše se zahušťuje, graduje; proměnlivá dynamika ústí do triphopového rytmu s výrazným partem trubky a preparovaného klavíru. Final (10:17) je zhrublý industriálním rytmem s freejazzovými vpády, postupně zahušťovaný roztrhanými bigbandovými sazbami prolezlými rozdýchaným vokálem a hlukovou jíškou. Samotné finále je opět ve znamení drone ambientu.
Vzrušující hudba!
Dominik Strycharski Core / Orkiestra Dęta Ursus: Symfonia Fabryki Ursus
Audio Cave https://sklep.audiocave.pl/