Úplně první digitální hudební nástroj vznikl na konci 60. let na universitě MIT. Marvin Minsky a Edward Fredkin, dva vědci zabývající se informatikou a umělou inteligencí, zkonstruovali jednoduché zařízení pro algoritmickou kompozici, generující sekvence tónů s nastavitelnými parametry. Přístroj podle jejich návrhu vyráběla od roku 1972 pod názvem Muse firma Triadex.
Jeho základem je pseudonáhodný sekvencer ovládající frekvenci digitálního generátoru. K nastavení zvuku slouží tři posuvné potenciometry ovládající výšku, ladění a hlasitost. Čtvrtý potenciometr ovládá tempo. Sekvence tónů se generuje, pokud je přepínač Auto/Hold/Step v poloze Auto. Poloha Hold slouží k zastavení sekvenceru, přesunutí přepínače do polohy Step vyvolá posuv o jeden krok. Do výchozího stavu se sekvencer vrátí při stisku tlačítka Start.
Sekvencer tvoří posuvný registr se zpětnými vazbami, generující dlouhou pseudonáhodnou posloupnost digitálních dat. Výchozí kombinace se zadává pomocí osmi čtyřicetipolohových posuvných přepínačů rozdělených do dvou skupin. První skupina, obsahující čtyři přepínače, slouží k nastavení intervalů, druhá skupina čtyř přepínačů ovládá délky generovaných tónů. Funkci sekvenceru indikuje sloupec svítivých diod.
Jako příslušenství byl dodáván též reprobox se zesilovačem Triadex Amplifier a Triadex Light Show vytvářející proměnlivé barevné plochy synchronizované s generovaným zvukem. Vše v jednotných tříbokých skříňkách umožňujících vytvořit kompaktní sestavu.
Někteří hudebníci se pokusili použít Triadex Muse ve svých kompozicích, jako např. RL Music ve skladbě A Muse Ment.
Lze najít i softwarové emulátory (např. tento) a získat tak virtuální Muse pro svůj osobní počítač.
