- Inzerce -

Trolleybus: Buiten Dienst

Trolleybus: Buiten Dienst

https://trolleybustrio.wordpress.com/music/

 

Amsterodamské trio Trolleybus patří od roku 2012 k reprezentativním představitelům free-improvisingu v Nizozemí, což dokázalo již na debutovém albu Non Dondolarsi. Na přelomu roku vyšlo v jejich režii druhé album, jež se zove Buiten Dienst (Mimo provoz). Ve snaze tvořit výrazově jedinečnou hudbu pomocí mnohdy preparovaných nástrojů, ozvučených objektů, překvapivým způsobem uchopeného zvuku a lidského hlasu jde Trolleybus na novém albu ještě dál.

Trio tvoří výrazné muzikantské osobnosti. Yedo Gibson (saxofony, lesní roh, trombón, basklarinet, tuba heliconka, pastýřská flétna frula) působí také v zásadních formacích Royal Improvisers Orchestra, Naked Wolf a EKE. Pianistka Nora Mulder je specialistkou na soudobou vážnou hudbu a jinak je členem dalších triových formací – 7090 a RIO. Původem Brazilec (ale vystudoval Královskou konzervatoř v Haagu), kontrabasista Renato Ferreira tvrdí ještě muziku nejen v Royal Improvisers Orchestra, ale také v souboru The Lock. Všichni tito aktéři patří do uměleckého sdružení TUMULT, jež zastřešuje mimo jiné 11 hudebních souborů a 28 sólových hudebníků a skladatelů.




Album Buiten Dienst není dlouhé, pouze něco málo přes šestatřicet minut. Přesto je neobyčejně hutné a výživné. Trojice nesmírně zdatných instrumentalistů se chápe nástrojů většinou netradičním, až revolučním způsobem – saxofon může být bicími, kontrabas hystericky zpívá, hudební tok se neočekávaně mění ve zvukový hurikán. Dynamika je vpravdě dramatická, vlastně až teatrální. Tu surrealisticky, onde dadaisticky narativní. Výsledkem je pak sice výstřední, ale hravé a absurdní hudební divadlo. Při poslechu tohoto alba se mi před očima míhal Kleštěnec z pralesa. Jako kdyby do hudby vstoupil Pierre-Henri Cami…




Trolleybus desku natočil 20.ledna 2014 v amsterodamském nonkonformně kulturním útočišti SPLENDOR, což je původně starý lázeňský dům, nyní určený pro hudební, taneční a výtvarné aktivity spíše undergroundového charakteru. Devět skladeb představuje bizarní příběh devíti trolejbusových linek v Amsterodamu. Na Lince 1 naléhá zpotvořený lidský hlas (nikoli zpitvořený, to je rozdíl) a rozvrzané tóny v nástrojové koláži také zneklidňují. Linka 2 vyznívá hravě, místy příjemně najazzle, Trojka (nejdelší kompozice alba – 7:58) je zprvu zahlcena basklarinetovými flusanci a přefuky, skřípající basou, nervně perkusivním pianem, aby pak řečiště zalil měkce polyrytmický perkusivní tok se závěrečným free-jazzovým výstřikem. Na Lince 4 posluchače opět zaleje perkusivní tok, zahuštěný preparovaným pianem, Linka 9 je hodně jazzová, s coltraneovsky jaznozřivou sopránkou, eruptivním klavírem, lidskou hysterií a děsivou minimalistickou figurou. Šestka skrývá lyrický part basklarinetu a výrazné riffy, 7 drhne skoro jako konkrétní hudba, Linka 10 je navztekaná, až fyzicky agresivní, free-jazzově výbušná (a bláznivá), finální Linka 11 je sycena naturalistickými zvuky, včetně lidských a industriálních, do toho pak zacinká zvonec… A podivuhodné jízdy po Amsterodamu je konec!

Je libo další jízdu?