Sheffieldská značka Discus vydává především díla Martina Archera, v jejichž zvukově velkorysém a rozmáchlém univerzu se setkává jazz, improvizace, elektronika, současná kompozice i netradiční písničkářství. Archer má v poslední době slabost pro velké ansámbly (jeho Engine Room Favourites a zejména Orchestra of the Upper Atmosphere považuji za zázrak), nový titul vydavatelství Discus je ale komornější a syrovější. Jde o druhé album – po sedmi letech – tria Weavels fungujícího v sestavě Chris Cundy (basklarinet), Mick Beck (fagot a píšťaly) a Alex Ward (elektrická kytara).
Navzdory obsazení se téměř nedočkáme toho nejočekávatelnějšího – hlubokých táhlých tónů. Trojice spojnými silami raději vytváří insect music – hemžící se, nestálé struktury bez výraznějších motivů. Vlastně ani nejde o trialog, v tomhle tempu si každý může vést svou a vždycky to nějak dopadne. Jistý druh roky fungujícího, zavedeného automatismu, dalo by se říci, při kterém jsou eliminována rizika, že se společné hraní „nepovede“. Je škoda, že hmyz prezentovaný britskou trojicí nekouše, nepíchá – zkrátka že mezi těmi karafiátovskými broučky chybí hovado, byť se místy zdá, že si to k nám už už bzučí.
Název a obal hodinového CD sice odkazují ke skládačkám, při nichž existuje jen jeden způsob řešení, hudba do disku vlisovaná ale vypráví úplně jiný příběh. Příběh o zajímavých, náhodných výsledcích, které mohou vzniknout, znějí-li přes sebe tři víceméně nezávislé hlasy. Prvních pět ze sedmi tracků bylo nahráno ve studiu, zbývající dva jsou koncertní záznamy.
Tohle trio bych si rád poslechl třeba na Wakushoppu, jeho CD se mi do přehrávače ale asi moc vracet nebude.
Weavels: The Living Puzzle
Discus