- Inzerce -

Zdeněk Lukáš: 90 – Selection of Chamber Music for Woodwind Instruments

Dva roky práce a úsilí skupiny hudebníků, spjatých s Českým rozhlasem Plzeň, přinesly nyní opravdu výživné a sladké ovoce – album Zdeněk Lukáš: 90 s výběrem ze skladatelovy komorní tvorby pro dřevěné dechové nástroje.

„Pokud se nemýlím,“ prohlásil jeden z protagonistů alba, saxofonista a klarinetista Pavel Hrubý, „jsme asi první na světě, kdo takto celistvě mapuje vybranou komorní tvorbu tohoto světoznámého skladatele plzeňského původu. Výročí nedožitých devadesátých narozenin připadá na rok 2018, a jsme moc rádi, že jsme to stihli a dokonali včas.“ CD vydaly ČRo-Praha a ČRo-Plzeň ve spolupráci s rozhlasovým vydavatelstvím Radioservis.

Zdeněk Lukáš v letech 1953-64 zastával místo programového pracovníka v Československém rozhlase v Plzni. Jako skladatel-samouk začal spolupracovat s Plzeňským rozhlasovým orchestrem. Komponoval také pro sbor Česká píseň, který v roce 1954 založil. V letech 1961-70 získával postupně skladatelské vzdělání konzultacemi u Miloslava Kabeláče. V roce 1964 se usadil v Praze kde v polovině 70.let dokonce vyučoval harmonii a kontrapunkt na Pražské konzervatoři. Od roku 1979 se věnoval pouze komponování jako skladatel na volné noze. Složil na 350 opusů. Mimochodem byl též autorem hudby k filmové veselohře Kulový blesk (1978).

Na ploše bezmála 58 minut získá posluchač ucelený pohled na Lukášovu tvorbu pro saxofon a klarinet. Vybrané skladby vznikaly v letech 1970-94, a to z velké části na objednávku ze zahraničí. Šlo především o členy Rascher Saxophone Quartet, který v roce 1969 založil ve Spojených státech Sigurd Rascher; později se soubor přestěhoval do Německa, kde působí dodnes. Po jedné kompozici byly obdarovány nizozemský Due Contempore, Dny soudobé hudby v Praze a plzeňský klarinetista Josef Sonnek pro svůj absolventský koncert.

Album otevírá třívětá skladba 2+2 op.179 z roku 1982. Jde o duet basklarinetu či altsaxofonu s marimbou, respektive s vibrafonem. Oba protagonisté zde podali výtečný výkon. Hrubý, jako jeden z našich nejinvenčnějších jazzových dechařů, společně s Martinem Opršálem, spoluzakladatelem souboru Dama Dama (setrval zde do roku 1997) a špičkovým hráčem především na marimbu, odstínili všechny tři věty, aniž by ale celá skladba ztratila na melodické a emocionální dramatičnosti a celistvosti. První věta má tajemnou náladu, umocněnou kontrapunktickými hlasy basklarinetu a marimby, přičemž melodické útržky, dynamické proměny a střídavé nálady nakonec vyústí v klenutě vzletnou melodii. V prostřední části se pojí slavnostní nálada s melodickými ponory a vzlety, aby se v závěrečné větě vše propojilo nejen skrze bujarý kontrapunkt, ale také minimalistickou hutnost. Finále pak patří duchovnímu tématu sakrální síly.

Naproti tomu skladba Lento dramatico op.264 (1994) je více niterná a emoce vyhřezávají postupně, zprvu jen v unisonu. Nechybí ani hluboké, až meditativní ponory, hlavně díky klavíru (Eva Vimrová). Ty jsou narušovány často neklidným altsaxofonem (Eliška Holečková). V následující Koncertantní etudě op.203 (1986) se ke klavíristce Evě Vimrové přidává vynikající klarinetista Dalibor Bárta (kolega Hrubého v souboru Pigeon Saxophone Quartet). Tato skladba je od počátku dramaticky vypjatá, od dravosti i hysterie přes rozvernost a hravost až po klenuté a jímavé melodie, a to za nepřetržité gradace. Legenda op.85 z roku 1974 svedla dohromady tenorsaxofonistu Hrubého a klavíristu Štěpána Kosa (Ensemble Martinů, Sukův komorní orchestr). Oba aktéři až dechberoucím způsobem proplouvají proměnlivým tokem; bez sebemenšího zaváhání ze samotného nitra citů dokáží zbrunátnět, bouřit i skotačit, vzápětí se opět ponořit do lyrické hloubky.

Poslední dva tracky představují nefalšované vyrcholení alba. Ve skladbě Raccontino op.153 (1980) vytvořili úžasné napětí tři hudebníci z různých hudebních světů. Vedle Dalibora Bárty (barytonsax) se zde zaskvěl Tomáš Reindl, excelentní perkusista (zde vířivé bubny, bonga, basový buben, činely), pohybující se na poli world music a volné improvizace (trio Tellemarkk), a Lukáš Švehla (xylofon, tam-tam, triangl, činely), jinak prog-rockový bubeník. Trio udržuje lyricko-tajemnou dramatičnost hudební materie, z níž vytane i šamanský rituál ve společenství s výraznou melodickou linkou saxu. Závěrečnou kompozicí alba je saxofonový kvartet Rondo op.70 z roku 1970. Pavla Hrubého (sopránka), Elišku Holečkovou (altka) a Dalibora Bártu (baryton) doplňuje s tenorem Jan Matoušek, swingový nadšenec (má dokonce vlastní bigband, kde ostatně hrají Hrubý i Bárta). Propletené hlasy, dramatické návaly, násobení emocí i minimalistické unisono, to vše posluchače vzrušuje i lahodí a hladí. Smysl pro odstínění nálad, barev a dynamiky tuto čtveřici bezesporu zdobí. Platí to ostatně pro všechny předchozí sestavy. Což činí z tohoto alba skutečně výjimečný instrumentální počin.

Zdeněk Lukáš: 90 – Selection of Chamber Music for Woodwind Instruments. Radioservis (https://www.radioteka.cz)


Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.