- Inzerce -

Ze zámoří se přivalil třetí proud

Vzpomínám si, jak mi před čtyřmi lety László Göz, zakladatel Budapešťského hudebního centra a labelu BMC Records, řekl: „Budoucnost jazzu vidím nikoli v jeho kolébce, Spojených státech, ale v Evropě. Na našem kontinentě se jazz neustále rozvíjí, protože se napájí soudobou vážnou hudbou. A tahle studna je nevyčerpatelná.“ A ejhle, nemá pravdu. A neměl ji ani tehdy. To bychom museli zapomenout na Olivera Nelsona, Gila Evanse, Georga Russella, Keitha Jarretta, Anthonyho Braxtona, Roscoa Mitchella, Brada Mehldaua atd. A nyní se k nim přidává další jazzová generace.

Počátkem září spatřilo světlo světa první album smyčcového kvarteta Sarah Bernstein Veer Quartet. Ten, jak vidno, vede newyorská houslistka a skladatelka Sarah Bernstein. Její tvorba v posledních patnácti letech, poté, co se se v roce 1996 usadila v New Yorku, stírá hranice mezi současným jazzem, soudobou komorní hudbou, experimentálním popem a noise. Založila avant-jazzový Sarah Bernstein Quartet, minimalistické duo Unearthish či sólový elektroakustický projekt Exolinger, spolupracovala či dosud spolupracuje s kytaristou Billem Frisellem, trumpetistou Davem Scottem, violoncellistkou Tomekou Reid, hráčkou na theremin Pamelií Stickney, bubeníkem Satoshi Takeishim, Anthonym Braxtonem, Adamem Rudolphem, Yusefem Lateefem, Jasonem Kao Hwangem, noise-elektronickým duem Kid Millions, volně improvizačním triem Iron Dog či progresivním synth-popovoým souborem Day So Far.

Její nové uskupení, Veer Quartet, představuje smyčcové kvarteto hrající subžánrovou hudbu, kde jsou hráči na smyčcové nástroje zároveň improvizátory, kteří vstřebali rozmanitá stylová výraziva. A navíc se vyhýbá jistému populismu třeba takových Turtle Island String Quartet, a to ve prospěch progresivnější hudby. Historie tohoto kvarteta začala v roce 2018, kdy Bernstein slyšela smyčcovou úpravu jedné svojí kompozice a byla jí ohromena. Oslovila tedy houslistku Sanu Nagano, violistku Leonoru Falcon a violoncellistu Nicka Jozwiaka, kteří se také rádi pohybují na širším hudebním poli. „Hudbu pro kvarteto jsem napsala různými způsoby,“ svěřila se Bernstein. „Protože jsem improvizátorka, moje kompoziční představivost přirozeně zahrnuje improvizační prvky. Některé z těchto skladeb jsou výsledkem expresivní hry čtyř sólistů. A některé jsou detailně propracované s nepatrným podílem improvizace.“

Úvodní skladba Frames No.1 je postavena na sérii krátkých skečů, které podněcují sólovou a skupinovou improvizaci. Ty nepostrádají jazzový feeling, rozvernost i exprese, hutné rytmy a zvrásněnost soudobé hudby. News Cycle Progression vznikla kombinací harmonických postupů s improvizačními pravidly a zcela komponovanou částí; vyznačuje se proměnlivě zahušťovanými impresemi a rozsekanou zpěvností. Inspirací pro skladbu Clay Myth je jméno výtvarníka Paula Klee a samozřejmě estetika jeho děl. Směs hlubokých tónů s lahodnou i expresivní melodičností, téměř cinematická lyrika plná snivé, niterné melancholie v kontrastu s dětskou naivitou a fantazií, korunovaná lamentem, to vše z této kompozice vykvétá. World Warrior je naopak místy až brutálně vypjatý, přetékající expresionismem a chaotičností; ta byla ostatně tvůrčím záměrem. Nightmorning, niterný, meditativní, se záblesky znepokojujících janáčkovských emocí a s minimalistickým závěrem, byl zkomponován na základě autorčina snu. Hidden je pak směsí témbrů a minimalistických flashbacků, bobtnáním vrstvev skupinové harmonie a improvizace.

Poslech takového alba je vskutku dobrodružstvím. A radostí.

Totéž platí i pro druhou nahrávku ze zámoří. Je jí album Chamber Made klarinetisty Darryla Harpera, jež vyšlo nedávno, 28.října. Darryl Harper, rodák z Philadelphie, představil další kolekci komorních děl, jež zpochybňují umělé hranice mezi klasickou, populární a jazzovou hudbou. Má k tomu ty nejlepší předpoklady. Nejenže se pohybuje v první lize jazzu (Jason Moran, Regina Carter, Dee Dee Bridgewater, Roscoe Mitchell, Dave Holland, Uri Caine, Helen Sung, Todd Marcus atd.), přičemž založil vlastní The Onus Trio (s kontrabasistou Matthewem Parrishem a bubeníkem Harrym „Butch“ Reedem), ale věnuje se i volné improvizaci a soudobé hudbě v duu Into Something (s klavíristou Kevinem Harrisem) a multimediální tvorbě v oktetu C3 Project (plus tanec, video a poezie). Napsal také hudbu k oceňovanému dokumentárnímu filmu Herskovits: At the Heart of Blackness (2009) o rozporuplné kariéře antropologa Melvilla J. Herskovitse, syna židovských přistěhovalců, který sehrál rozhodující roli při utváření moderních afroamerických identit.

Na albu Chamber One znějí komorní skladby Freddieho Bryanta, Ryana Truesdella, Xaviera Davise, Briana Landruse a úprava soul-funkového hitu Stevieho Wondera. Harper s Truesdellem a Landrusem zráli před dvaceti lety na New England Conservatory v Bostonu v prostředí umělecky formovaném osobnostmi jako Gunther Schuller a George Russell. Ti chápali jazz a tzv. vážnou hudbu jako kontinuum, nikoli jako dva rozdílné, tudíž rozdělené světy. Harper se na albu snažil rozbít vnucenou hierarchii hudebních hodnot, často formovanou rasismem, skutečně inkluzivní vizí, v níž afroameričtí umělci převracejí naruby domněnky o tom, kam co patří z hlediska žánru a kulturního kontextu.

Album je uvozeno skladbami v podání Harperova jazzového The Onus Tria, které na sebe bere tímto podobu také komorní sestavy. Úvodní Kaleidoscope pochází původně z alba kytaristy Freddieho Bryanta Live at Smoke z roku 2000. Harper svým výrazově proměnlivým klarinetem přimíchává i názvuky klezmeru, rytmika je svižná, svěží, nechybí ani sólo kontrabasu a bicích. Závěrečná Cash in Your Face Stevieho Wondera, ve které se k triu přidává výtečný basklarinetista Todd Marcus (mimochodem zakladatel a vlastník labelu Stricker Street Records), nastoluje ještě markantněji (slovy Harpera) „onu fascinující otázku, kde začíná a končí komorní hudba“.

Druhým trackem na albu je třívětá Suite for Clarinet and String Quartet z pera Ryana Truesdella, dvojnásobného vítěze cen Grammy, včetně ocenění kritiků za jeho Gil Evans Project. Harperův klarinet se tu snoubí s Wistaria String Quartetem v nádherných dialozích. První věta s názvem Shadows at Dawn je sycena niternými barvami i emocemi, druhá (Bratches of Night) se noří do smyčcových impresí a jímavosti klarinetu, který též osamí, třetí (Fire and Flowers) vybuchuje vypjatými, naléhavými emocemi a napětím (snad očekáváním naděje?). Následující Silence představuje fascinující skladbu pro sólový klarinet, zkomponovanou pianistou Xavierem Davisem (spolupracoval s takovými jazzovými osobnostmi, jako je třeba Christian McBride, Betty Carter, Abbey Lincoln a Jeremy Pelt). Inspiraci čerpal ze stejnojmenné básně Langstona Hughese (1941). Taneční rozvernost se tu mísí s útržky dobových melodií, přičemž se tu stále opakuje jeden výrazný dramatický motiv, jenž tok stmeluje a dodává mu napětí. Na albu nechybí ani kompozice pro klarinetové kvarteto, a to třívětá Spatial Décor Briana Landruse, který tu také hraje na basklarinet. A vedle něho a Harpera tu ještě účinkují Alex Spiegelman a Kenny Preston. První věta (Wound) staví na hymničnosti, údernosti a zároveň i zpěvnosti, druhá (Pressing) je vícevrstevnatá, hutná, dosti najazzlá, třetí (The Important Thing) sytí kontrast mezi basklarinetovým dronem a proměnlivě intenzivními, různobarevnými sazbami ostatních klarinetů.

Skvělá nahrávka!

Sarah Bernstein Veer Quartet
New Focus Recordings https://www.newfocusrecordings.com/
Darryl Harper: Chamber Made
Stricker Street Records https://darrylharperjazz.com/album-release-the-drake/