V minulosti nás v hudbě často překvapovala do té doby nečekaná žánrová spojení – např. jazzu a hiphopu, rapu a folku, fascinoval nás fenomén world music. Vždy šlo o setkání pro posluchače nějakým způsobem nesourodých hudebních proudů, někdy setkání koncepčně promyšlené, někdy povrchní, ale to je na jinou diskuzi. Avšak v současnosti nám všem i pražská kapela Avokaduo hlásí, že nynější mladá generace již tyto dřívější dualismy nehodlá dále řešit.
Její hlavní protagonistky, zpívající instrumentalistky Anežka Matoušková a Klára Pudláková, ve své společné tvorbě přirozeně integrují opravdu mnoho světových hudebních tradic, od těch popových, přes evropskou vážnou hudbu až po folklór, ale už je to jejich vlastní hudební jazyk, zůstávají v něm své a tuto svou přímočarou umanutost dostaly i při precizní studiové práci do debutového alba. Původní duo v obsazení kytara – kontrabas – zpěvy se na koncertech brzy začalo rozrůstat o další hráče, jak lze vypozorovat i na různých koncertních videích. I na desce Za kousek něhy tak velmi často hostuje bubeník Filip Tománek, k celku přispěli též houslistka Jana Havláková a klavírista Jan Pudlák.
Tahle parta si zkrátka jen tak nezávazně, avšak s poučeným nadhledem a smyslem pro šlapající groove, pohrává se společnými velice pestrými žánrovými znalostmi. Jazzová komunikace a písňové formy jsou základem, funkové srdce je též důležité, ale je to vlastní osobité sdělení vokalistek, které určuje celý dramatický příběh této desky. Hlasy nás z folk-jazzového zázemí odvedou tu k různým lidovým tradicím, jindy třeba ke starým evropským vícehlasým technikám. S jemnými dívčími hlasy ladí textová zvukomalebnost („vlásky bez lásky, ohořelý kouřem hoře“) i rytmické ostinátní mantry (např. hned v úvodní písni Otevřít). V určitém kontrastu k hudebním náladám a slovním hříčkám potom stojí v textech pocity existenciálně nejisté a zřejmě i společensky reflexivní.
„Křičím a nevím, jestli je to moc nebo nic. (…) Hlava těká, oči jdou a vlastně se nic nehejbe.“
„Zapomněla hýbat rukama, tak pohnula aspoň břichem, tak pohnula aspoň jazykem, a chutnalo jí víc než dřív.“
„A klamná útěcha sálá všude kolem.“
„Nechaly jsme mluvit okolí za nás.“
Na mne to jako na posluchače zní zkrátka nekompromisně. Na albu Za kousek něhy máme co do činění se silnou uměleckou výpovědí, která zůstává civilní, rozvíjí přitom vlastní poetiku, a na cestě za těmito cíli si autorky nepřipouštějí žádné překážky. Drze si troufám odhadovat, že zvuková i výrazová paleta Avokadua se bude do budoucna nečekanými směry dále rozšiřovat.
Avokaduo: Za kousek něhy
Polí5 (www.polipet.cz)