Kompilace elektronických a elektroakustických kompozic, které původně vycházely spíše nenápadně.
Únorové kompilační elpíčko vyšlo Muhalovi Richardu Abramsovi (1930-2017) posmrtně, ještě je ale berlínskému vydavateli Karlrecords stihl autorizovat. Chicagský multiinstrumentalista, skladatel a aranžér, hybatel a myslitel stál v šedesátých letech u zrodu tvůrčí organizace AACM, již pro její spojování akademického vhledu s neuhlazenou free (a z free zrozenou) estetikou jistě nejen já považuji za nejdůležitější poválečnou jazzovou líheň.
Abramsovy umělecké zájmy ale hranice jazzu překračovaly, a to i směrem k elektronice, což – jak se píše v nepodepsané doprovodné poznámce k přítomnému albu; snad ji má na svědomí Reinhold Friedel, kurátor ediční řady Perihel – znamenalo dvojí potíž. Černí hudebníci neměli přístup k nákladnému elektronickému zařízení, jež se nacházelo na univerzitní a rozhlasové půdě, navíc byla v jazzovém prostředí elektronika považován za cosi, co nemá se skutečnou hudbou mnoho společného a jde o trik, na kterém bude profitovat zas jen bílý muž. Proto prý Abrams, kterému to nedalo, kusy využívající elektroniku často „ukrýval“ na samé konce druhých stran svých alb. Na B stranu dvaapadesát let starého debutu Levels and Degrees of Light se mu ovšem vešel jediný – téměř třiadvacetiminutový The Bird Song. Na aktuální kompilaci je mu vyhrazena čestná strana A a vyplatí-li se tohle album mít doma a opakovaně poslouchat, je to právě kvůli němu. (Mimochodem, Friedl jej se svým souborem zeitkratzer letos v osobité verzi zvěčnil na albu The Shape of Jazz to Come.)
Po krátkém dechovém intru a nahalené a capella recitaci Davida Moorea se do pohybu pozvolna a po jednom dává šestičlenný soubor (Anthony Braxton – altsaxofon, Leonard Jones – baskytara, Thurman Barker – bicí, Maurice McIntyre – tenorsaxofon, Leroy Jenkins – housle, Abrams – klarinet, klavír), místy snad rozmnožený overdubbingem. Hraje-li najednou šest nástrojů, jak napovídá seznam hráčů, nebo deset, jak se píše v poznámce, je vlastně lhostejné. Klíčovou roli má reverb, který gradující kolektivní bouřce dokonale smazal hrany a uhladil povrch, a přitom vše znejasněl a znejistil. Abrams se tomuto studiovému efektu doslova vydal na milost a instrumentální akrobacii hráčské elity využil jako materiál k elektronické manipulaci. „Mizerně nahraná zvuková stěna,“ slyšel to kdysi Rolling Stone, snad proto, že bicí, v jejichž partu dochází především na činely, ani na vteřinu nedrží rytmus, kus je traktován do podoby dlouhých sonických bloků a kromě všudypřítomného cinkání nad ním v jednom kuse štěbetají ptáci. Že byla skladba díky použití elektroniky vnímána jako krok vedle, dokládá i zásadní publikace mozku AACM George Lewise A Power Stronger Than Itself, v níž se dočteme, že na CD reedici je kus od dramatického použití reverbu záměrně očištěn. Posluchači aktuálního vinylového vydání se podobného zásahu ale nemusejí bát.
Druhá strana přítomného alba patří trojici miniatur o pěti až osmiminutové stopáži, jimž je společná místy až bezelstná zvuková čistota kontrastující s do té doby slyšeným. Conversation with the Three of Me (1989) je dialogem průzračného klavíru se syntetizérem – nejprve to své řekne prvý, druhý si počká, neskáče do řeči, a nakonec vymaluje poměrně vrstevnatou krajinku. Think All, Focus One je snad – jak napovídá zvuk i vročení (1995) – Abramsovou reakcí na impulsy taneční elektroniky, byť s věru netanečním, řádně rozlámaným náznakem beatu. V závěrečné Spihumonesty (z čtyřicet let starého stejnojmenného alba) se o elitní sestavě, v níž kromě Abramse a Jonese nechybí kolegové z AACM, saxofonista Roscoe Mitchell a pozounista Lewis (zde snad navíc i se suzafonem a syntetizérem), dozvíme vlastně jen z obalu LP, natolik jsou živé nástroje a hlasy, pokud tam vůbec jsou, zkresleny elektronikou, natolik dominují synťáky a theremin.
Jak je u Karlrecords zvykem, album na stoosmdesátigramovém vinylu doprovází luxusní obal a pohlednice s download kódem, masteroval ho Rashad Becker.
Muhal Richard Abrams: Celestial Birds
Karlrecords (https://karlrecords.bandcamp.com/album/celestial-birds)