Kanadský baskytarista Éric Normand vystoupí v Čechách v tomto týdnu hned dvakrát. Ve středu 10. listopadu v pardubickém Divadle 29 s triem Triche!, tedy s německým trombonistou Matthiasem Müllerem a českým trumpetistou a elektronikem Petrem Vrbou, a v sobotu 13. listopadu v rámci festivalu Alternativa ve světové premiéře s formací Krapo Quartet, v níž dále účinkují rakouský hráč na čtvrttónovou trubku Franz Hautzinger, francouzský zvukový čaroděj Erik M a belgický bubeník Tom Malmendier. Pojďme se tentokrát podívat na Normandovy nedávné nahrávky.
O jím též vedené velkokapele GGRIL tu již bylo psáno několikráte. Éric ovšem není jen skvělý organizátor a aranžér, ale i svébytný skladatel. O principech své tvorby vypovídá statusem: „Mé skladby dávají interpretům vždy svobodu a možnost rozhodování. Je to opět symbolický politický program: poskytovat struktury, v nichž se mohou lidé emancipovat. Nejprve vytvářím katalog zvuků, které mě zajímají mimo syntax, zhruba od čtyř do šestnácti zvuků pro každého hudebníka. Pak najdu symbolický nápad pro spuštění celé mašinérie. V mé hudbě se musí každý hráč sám podle některých indikací rozhodnout, kdy hrát. Při komponování jsem však zjistil, že koherence nepochází z organizace, ale z vůle, takže se snažím dát hudebníkovi místo, aby přemýšlel o hudbě a vytvořil si z tohoto přemýšlení vlastní formu.
Jeho profilové album Démission definitive du patron to jasně naplňuje. První téměř jednačtyřicetiminutová kompozice , která dala albu jméno, je epochálním výtryskem současné vážnohudební scény. Mručivé baskytary v rukou Normanda a Sébastiena Maltaise rozechvívají hlubokou část, zatímco napovrch vystupuje občas melodický kontrabas Antoinea Simarda či flétna Camille Brisson a v neposlední řadě barytonová kytara, které se ujal Marc-Antoine Mackin-Guay. Je to dokonalé vyjádření dnešní postpostmoderní doby zmítané nejrůznějšími běsy, ale zároveň i ukázkou pokory a smíření. Tomu napomáhá i perkusivní závěr hraný na nejrůznější objekty a zborcený tón baskytary. Následující šestnáctiminutový saxofonový kvartet Le saxophone es tun média je pak ukázkou, jak autor cítí potenciál daných nástrojů. Zde ve výsledku nádherně vrství soprán, alt, tenor a baryton saxofony ve vzdušná propletení.
Album Triche! obsahuje tři trojice improvizovaných skladeb a jednu noisovou procházku vídeňským podzemím. Kruh ptáků (aka Der Kreis der Vögel aka Le Cercle des oisseaux) přináší přímočařeší leckdy i zpěvně melodické motivy. Triáda Hřídel, která se točí (aka L´arbre qui pivot aka Die Schwerkwelle) je spíše hlukovou záležitostí pitvající mechanické zákony. Nejlepší skladby jsou ovšem o Podvádění (aka Tricher aka Betrügen), kde se noise snoubí s nádhernými harmonickými nápady a vlastně se tu kruh jakoby uzavírá. Všechny nástroje si zde padnou do (jakkoliv abstraktní) noty. Je to hravé album s jemnými odstíny i pořádně podlahovou pařbou.
Mezi mé největší favority se ovšem zařadila deska Plant 3, kde je Normandovi partnerem australský dechař Jim Denley. Tomuto skvělému dílu předcházela alba Plant II, jež obsahuje pět tří až šestnátiminutových hravých etud a Plant, kde se oba potkávají v niterních záchvěvech. Trojka nás překvapí opět jinak. První strana LP, takzvaná červenožlutá, připomíná táhnutí jakéhosi zrezavělého vozíku skrze džungli plnou záhadných tvorů a vrstevnatých kamenných zátarasů či bublajících gejzírků. Po počátečních šumech se tu vylne poetická basa a konejšivá basová flétna. Najdeme tu zvuky skřehotavých ptáků, zastaveníčka, po nichž se vozík rozjíždí s ještě větším skřípěním. Místy též šamanská basa a evokace hmyzího života či ohrožení planetárního systému. Vše se ozývá jakoby z útrob stoje, který vnímá vnější nebezpečí. Černozelená strana je subtilnější. Jsme tu ve vývěvě, která nás nepožírá, ale zachytává jednotlivé zvuky. Je to skrumáž objektů řítící se k nesmrtelnosti.
Éric Normand: Démission définitive du patron (musiques de chambre)
Matthias Müller, Éric Normand, Petr Vrba: Triche!
Jim Denley & Éric Normand: PLANT 3
Tour de Bras (https://tourdebras.com)