Saxofonista Walter Smith III a kytarista Matthew Stevens potřetí spolu. Jejich hudební rozhovory (vydané mimo jiné také na 2LP!) rozpouštějí hranice mezi jazzem, minimalismem a elektronickou hudbou.
Tato dvojice experimentujících hudebníků spolu začala spolupracovat v roce 2017. V březnu vydané třetí album jejich projektu In Common, opět na londýnské značce Whirlwind Recordings, dokazuje plnou měrou pravdivost výroku jazzové legendy Dizzyho Gillespieho, že „správný hudebník má být vždy jednou nohou v minulosti a tou druhou v budoucnosti“. Mimochodem s tímto repertoárem vystoupili 23.března na Jazzfestu Brno. Saxofonista Walter Smith III dosud figuruje na třiačtyřiceti albech, z toho osm je pod jeho jménem. Hrají na nich kupříkladu Christian Scott, Sean Jones, Ambrose Akimusire, Kendrick Scott, Eric Harland, Donald Edwards, Danny Grissett a Bill Stewart. Kytarista Matt Stevens participuje dokonce na sedmdesátce titulů (Esperanza Spalding, Dave Douglas, Ben Willimas, Harvey Mason, německý elektronik Robag Wruhme atd.).
Zatímco na prvním albu projektu In Common se podíleli i Joel Ross (vibrafon), Harish Raghavan (kontrabas) a Marcus Gilmore (bicí), na dvojce pak Micah Thomas (piano), Linda May Han Oh (kontrabas) a Nate Smith (bicí), na novince se k nim přidali vskutku věhlasné osobnosti světového jazzu. Původem kanadská pianistka Kris Davis vydala dvanáct autorských alb, dále spolupracuje s umělci jako jsou John Zorn, Craig Taborn, Tyshawn Sorey, Michael Formanek, Ingrid Laubrock, Mary Halvorson či Tom Rainey. Pohybuje se též v hájemství soudobé vážné hudby. Rytmickou dvojici Dave Holland a Terri Lyne Carrington jistě netřeba představovat.
Mezi patnácti tracky se najdou opravdové lahůdky, jež nejpřesvědčivěji naplňují onu symbiózu jazzové minulosti s budoucností. Všichni pracují s hardbopovým výrazivem, občas lehce okořeněným free jazzem, progresivnější prvky přinášejí hlavně kytarista a pianistka. Všechny akustické a elektronické vrstvy vytvářejí napětí a kvinteto s nimi pracuje vskutku vynálezavě. Různě je zahušťuje, dynamizuje, prolíná, cizeluje či špiní, přičemž ale zvuk není prvoplánově předimenzovaný. Tak je tomu kupříkladu ve skladbách Oliver a Lite, v nichž se na poměrně malém prostoru (2:40, 1:59) smísí minimalismus i mírně hlukové exprese. V rozměrnějších kompozicích pak protagonisté ještě rafinovaněji pracují na fúzi minimalismu a hard bopu (Orange Crush), elektronických expresí s jazzovými impresemi (Shutout), hard bopu a post bopu (Reds), cool a free jazzu (Variable). Dokáží navodit až mysteriózní náladu pomocí akustického zvuku tvořeného preparovaným klavírem, akustickou kytarou v kontrastu s naléhavým saxofonovým hlasem (Dust). Album uzavírá průzračné Miserere s jímavou melodií, evokací renesanční loutny, garbarekovským saxofonem a perlivým pianem, jež v samotném závěru osamí.
Walter Smith III & Matthew Stevens: In Common III
Whirlwind Recordings https://www.whirlwindrecordings.com/