Klavírista Daan Vandewalle zahraje v Příbrami.
Belgický klavírista Daan Vandewalle je čtenářům HIS Voice a publiku současné hudby dobře znám, mimo jiné díky pravidelnému účinkování na Ostravských dnech nové hudby.
Ve středu 3. června vystoupí v jiném kontextu, a to v příbramské Galerii Františka Drtikola, kde probíhá výstava Architektura opravy. Tisková zpráva praví: „Koncert (…) není pouhým hudebním večerem, ale radikálním gestem naslouchání. V nepřímé vazbě na výstavu Architektura opravy obrací pozornost k hudbě jako k prostoru, kde se oprava neodehrává skrze zahlazení, ale skrze odhalení. Daan Vandewalle představí dramaturgicky silný a myšlenkově provázaný program, jehož těžištěm je tvorba amerického skladatele Frederica Rzewského – autora, který dokázal propojit virtuózní klavírní jazyk s politickým gestem, osobní výpovědí i hlubokou lidskostí. Těžiště programu koncertu tvoří díla Frederica Rzewského – skladatele, který chápe hudbu jako akt odporu. Večer otevře monumentální skladba De Profundis (1992), inspirovaná dopisem Oscara Wildea z vězení. Rzewski zde propojuje mluvené slovo s klavírní partiturou a vytváří naléhavou meditaci o vině, bolesti a svobodě. De Profundis není skladba, ale výkřik: hlas z hlubin, který nelze utišit ani estetizovat. Rzewski zde rozkládá hranice mezi interpretací a existencí – pianista mluví, hraje, selhává, znovu začíná. Oprava zde není návratem k původnímu stavu, ale vědomým přijetím narušení. Nanosonatas pracují s fragmentem jako základní jednotkou – drobné, téměř nepostřehnutelné struktury, které vzdorují celku. Jsou to mikro-opravy hudebního myšlení: pokusy znovu skládat smysl z rozpadlých částí. V cyklu The Road se pak hudba proměňuje v cestu bez jistoty cíle – pohyb, který je sám sobě opravou. The Road představuje Rzewského rozsáhlý cyklus, v němž se osobní i společenské motivy proměňují v hudební cestu – někdy ironickou, jindy hluboce existenciální. Druhá část večera přináší současné skladby, které rozšiřují pole napětí. Premiéra Die Schatten der Eule (Sven Ingo Koch) otevírá temný, zneklidňující prostor paměti a stínu, zatímco Helgesonovy Quattro Ommaggi a Hoffmanina Night Slices fragmentují čas do ostrých řezů. Hudba zde není kontinuální – je přerušovaná, zadrhává se, vrství. Nejde o kompozici v tradičním smyslu, ale o situaci, v níž se slyšení stává vědomím trhliny. Závěrečná skladba Mayn Yingele vrací do prostoru koncertu lidský hlas – paměť, která přežívá skrze zpěv, i když všechno ostatní mizí.“
Z archivu při této příležitosti vytahujeme starší rozhovor, který s Daanem Vandewalle vedl skladatel Jaroslav Šťastný a v němž dojde i na vztah s Fredericem Rzewskim. Čtěte zde.