Na začátku bylo slovo a to slovo bylo: Pojem. Ale vlastně ne. Na začátku byla výstava a ta výstava se jmenovala: Ostrovy odporu. No ať už tak anebo tak, můžeme vycházet z postulátu: „Systém je soubor pojmů. Systém je otevřený, když se pojmy nevztahují k podstatám, nýbrž okolnostem. Na jedné straně však pojmy nejsou zcela hotové, nejsou předem dané: je třeba je vynalézat, vytvořit, a v tom je právě tolik tvořivosti a vynalézavosti jako v umění a vědě.“ Tak pravil Gilles Deleuze.
Přesně v rámci tohoto prizmatu je potřeba nahlížet na nejnovější počin kapely SPB, jehož cca dvě třetiny tvoří texty z fenomenálního díla Tisíc plošin z pera zmíněného francouzského filozofa, které spoluvytvořil kongeniální anti-psychiatr, schizoanalytik, sémiolog a ekosofista Félix Guattari. Vše přetaveno pro skrytou potřebu byrokracie, jak má být. Po hudební stránce má „juchající“ opus-epos niterné kořeny v jisté sféře avantgardního rocku z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let odumřelého století. A právě díky tomu má svou neutuchající svěžest. Necílené ozvěny kapely Tuxedomoon jsou sice podprahové a nenávodné, ale vzorcově imaginativní. Není vlastně divu, že zde najdeme i odkaz na jednoho z proroků postmodernismu Jeana Baudrillarda a jeho simulakristické vidění světa či reflexi na společenské nevolnostní implodium Václava Bělohradského. To vše jde ruku v ruce či spíše žlázu v žláze. Všeobsažný kyvadlový efekt a mikrobuněčná hmota jsou (s)tavícími prvky i kvarky, jenž nás sic(!) ne na tisíci, leč pouhých deseti byť vždy fragmentovaných plošinách posouvají do neodimenzí vskutku neočekávaných a přitom tak hluboce blízkých. Kontraburžoazní trockisticky laděný papundeklový disk sahající za hranice běžných vesmírů a zároveň zavrtaný hluboko do orné půdy. Traktát působící na bránici více než na šedou kůru mozkovou, k níž se dostává až nitrožilně přes velejemné vény. Matematický konsensus v abstraktních polohách stojící na pevně vypálených hliněných nohách bez obavy z bortivosti. Láska na první odtek v říši milostné vole i nevole.
Pointilisticko-černobíle fauvisticko paramelodický industriál s výkrutami i drcenou hmotou, zachvácený zvukem s hypnotickými rituálními gejšleními, které se utápějí v dutinách bezčasí a bezbřehých vývěv. Slova a tóny rozmělněné na prvočísla nebo snad rhizomy ad hoc? Dál už jsou jenom lvi antarktičtí v elementárně multiciptitní segmentární terorialistické dychotomii. Johoho i Ohohoj!
Skrytý půvab byrokracie: Johoho!
Polí 5 (www.poli5.cz)