Michel Banabila & Oene van Geel: Music For Viola and Electronics
Tapu Records (https://www.discogs.com/label/55756-Tapu-Records)
Nizozemský zvukový umělec, skladatel a producent Michel Banabila je velmi plodným tvůrcem. Však také pracuje s rozličnými zdroji zvuků, z nichž tvoří svou hudbu, též spolupracuje s dalšími představiteli elektroakustické, ambientní, industriální, elektronické a konkrétní hudby. (Před časem jsme přinesli recenzi na jeho předešlé album) Počátkem září publikoval na vlastní značce Tapu Records, prozatím v digitální podobě (jako CD vyjde 1.října), nejnovější album Music For Viola and Electronics, na kterém se podílel ještě jeho mladší souputnik Oene van Geel, znamenitý violista a stejně jako o 12 let starší Banabila náruživý hudební dobrodruh a nekonformní skladatel (působí např.v souborech Zapp4 a OOOO).
Album je sestaveno z pěti kompozic, které vznikaly opravdu společně (a to i autorsky) a jež se vyznačují až kongeniální souhrou. Myslím tím především výrazovou, ideovou. Banabila si vystačil s analogovým modulárním systémem (Doepfer A-100) a Logic Pro, van Geel svou violu vystřídá jen v poslední skladbě, ale za housle, takže zvukový charakter se v podstatě nemění. Ovšem zvuk smyčcového nástroje dostává díky elektronice mnohdy neobvyklé barvy.
Úvodní kompozice je vlastně signifikantní pro celé album, a nejen svým titulem Sinus en Snaar, což znamená Sinus a smyčce. Zprvu lahodné, táhlé minimalistické plochy, postupně se barvy i zvukové emoce proměňují, houstnou, gradují, slyšíte industriální zvuky (např.varesovskou sirénu), elektronické šumy, ruchy a škrky, part violy se občas odděluje a nabývá mnohdy orientálního nádechu, v závěru skladba vrcholí erupcí noise. Jeho veskrze industriální, to jest brutální podoba (ale nikoli co do intenzity zvuku, ale intenzity výrazu) sytí sice pouze pětiminutový, ale o to výživnější Dondergod (čili Hrom). Více než jedenáctiminutové Echoes From Hadhramaut odkazují ke starobylé a legendami obestřené židovské obci v Jemenu. Smyčce nejdříve v souzvuku s ambientním spodkem dosahují až mysteriozní nálady, pak se viola vzklene v opravdu teskném lamentu. Postupně spodní ambientní proud houstne, je čím dál více narušován elektroakustickými výboji, přičemž celý tok graduje opravdu úchvatně., že by se za to nemusel stydět ani Art Zoyd. Intenzitu výrazu pak v závěru korunuje osamělá, arabsky laděná viola. Výrazně ambientní, to znamená lahodně přehledná (i když v několika vrstvách) je následující, čtvrtý track Nothing But Blue Sky s romantizujícím sólem violy, vpravdě povznášející. V závěrečné skladbě Kingdom Of Earth zní místo violy housle, které sólují zprvu nad vlnou pouštního šumu, posléze se vydávají na pouť starověkou říší za objevy zvukových mystérií. Ta samozřejmě nemůže trvat věčně – je brutálně přerušena vpádem špinavých industriálních zvuků. Avšak nádherně čistý hlas houslí nakonec zvítězí, album se zklidní ve vznešené klenutosti ambientních vln s dětsky nevinnou okarínou.
Album lze vyslechnout zde:
Jako zákusek si můžete naservírovat záznam z Banabilova setu na letošním ročníku mezinárodního ambientního festivalu v polském městečku Gorlice:
