Kde jinde by měl Leo Feigin oslavit pětatřicátiny svého labelu, nežli na 3. mezinárodním festivalu v DOMu, moskevském kulturním středisku? Bylo prý zaplněno do posledního místa, jak on sám říká, „byla tu celá intelektuální Moskva.“ Není divu, protože se v německo-ruském freejazzovém kvartetu poprvé sešly pohromadě takové osobnosti, jako je Frank Gratkowski (altsax, klarinet a basklarinet), Alexej Kruglov (altsax, bassethorna), Simon Nabatov (piano) a Oleg Judanov (bicí a perkuse). Čtveřice individualistů, kteří se na pěti nahrávkách netváří ani trochu individualisticky; naopak: jsou tu spolu téměř okamžitě „doma“ – viz titulky jejich improvizací.
Hned Home Free je od samého otevření plné dramatizujícího očekávání, každý z hudebníků vchází do děje s osobitě pojatým nástrojem, záhy však nacházejí průmět souhry, hovoří spolu, odpovídají si, společně se rozdychtí a společně průklestují, hranaří, prozkoumávají terén, shodně vřou, provrčují, repetí, prohlubňují se i výskají. A když pak spustí naplno stavidla, každý z nich chytne svoje šance a nevzdá se jich, všichni zurčí, vřeští, výskají, odbíjenkují, uminutostňují, prostě vychutnávají si svoji (vy)nalezenou srostitost a prodírají se její houštinou, ale vše mi to připadá samozřejmé, protože se vyřádí, aniž projevují špetku námahy.
Čeká nás něco podobného hned v House Games? Ani náhodou. Muzikanti naopak nasadí atmosféru hračičkování, groteskního štěbetání, až prožvaňování, žvatlování, je to hned doupnavé odsekávání, hned vrtošivé probleskování, hned zase vrzukání, houkavé bobtnání, odbíjivé výpraskování, hudlavé halabalení nebo dokonce halíbelování, lichotně rozsypávané. Kde se objeví skulina v tomto balamutivém houfování, okamžitě ji někdo vyplní, loudivě, proskočně, skotačivě, rozparáděně, střemhlavě. Toto etapování se nakonec provtělí do absolutního rozvichření a rozvíření s všemožným proakcentováním, ale opět: nevzejde z toho chaos, vše do sebe napodiv zapadá.
Ale to už se vyharašuje, prokotlává a vyvrbuje Hitting in Home, zrůznivě kolotočuje, rozhrňuje se a líčivě vibruje. Následují otázky a odpovědi, hudebníci snují zatočivé i vytočivé průpovídky zaplněné kolovrátkováním nad zabořivou i zase vytryskující podpolností, stupňovaně rumplovanou, rouhavě hrčivou. Vrtošivé chvatnění a žabořivé žabonění vklouzne do rozevlávané razance, přičemž mi připadá, jako by jeden tvůrce byl naráz u klavíru i všech ostatních nástrojů, tak je všechno jednolité a do sebe zapadající.
Pokaždé nové a pokaždé jiné rozevírání nás dovede k Our Digs, atmosférickému celebrování a ligotání s širokým diapazonem zvukovládnutí, zestřídmování i náhalnostnění. Od chatrnění se postupně vyjevuje provizorování, plné sesypávaných tónů, až po zpřízvučněné rozkotávání a lavírnění.
Zato v Homecoming hned vyvřou saxy, klavír zabouří a perkuse přirachotí, je to zafešákovaná změť, plná pohodové nepohody (těch zdánlivých protimluvů je tu vícero). Ať jde o mrzoutění nebo rujné bujnění, vše přitvrzuje na plné pecky, avšak beznervózně, hráči hrají naplno, žijí naplno, protože vše prožívají, excelují jeden přes druhého, aniž se snaží jeden druhého vytočit, vytáčejí však ze zvukových kohoutků maximální intenzitu. Je to bujnost, zbojnost, rujnost s klapocením a rožňováním, ale nakonec se vše obrátí v bublavostní chlácholivost, styčně šumivé fukéřování a ranhojičské probazírovávání… až do zádušnosti.
Leo Feigine, tihle pohodáři vám ty pětatřicátiny oslavili na výborně plus. Tak se k té gratulaci po té náramné a nádherné štrapáci s poslechem alba taky připojuju.
Gratkowski / Kruglov / Nabatov / Yudanov: Leo Records 35th Anniversary Moscow
Leo Records (www.leorecords.com)