…nevěděl, že ji objevuje, natož aby tušil, kolik hudebních děl svým činem inspiruje. A protože je dnes to výročí jeho objevu, nabízíme hromadu děl inspirovaných hrdinskou plavbou tří nevelkých kocábek v roce 1492. Americké pevniny tehdy admirál ve španělských službách nedosáhl, obrazil jen pár bahamských ostrůvků, Kubu a Haiti, první španělskou osadu, La Navidad, kterou založil, nalezl po návratu o dva roky později vyvražděnou a v troskách, jeho čin ale natrvalo změnil mapu světa a vše, co s ní souvisí. Ano, už Vikingové… jejich objev ale víceméně upadl v zapomnění a obešel se prakticky bez geopolitických následků, zrovna tak jako hypotetické objevy starověkých civilizací, Číňanů a muslimských plavců.
Objev Ameriky byl velký čin hodný velkých oslav, proto zlákal spoustu autorů „velké hudby“. Newjerseyské rádio WQXR předevčírem na svém webu zveřejnilo kolumbovský díl rubriky Timeline, v níž upozorňuje na díla, která velkému mořeplavci věnovali Richard Wagner, Gaetano Donizetti, Antonio Carlos Gomes, Alberto Franchetti, Darius Milhaud, William Walton, Jacques Offenbach, Leonardo Balada (ten o Kolumbovi napsal hned operní trilogii) a – v příhodném roce 1992 – Philip Glass.
Wagner svou předehru napsal v mladém věku dvaadvaceti let coby úvod k divadelní hře svého přítele Theodora Apela. Z neúspěchu kusu vinil trumpetisty, kterých nebylo o dva méně – místo šesti čtyři – a jen dva z nich part zvládli.
Spoluautorem Milhaudovy opery je Paul Claudel, francouzský básník, dramatik a diplomat, šestkrát nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu. Milhaudovo polytonální dílo vyžaduje čtyřicetičlenný sbor, 15 herců a orchestr. Při premiéře v roce 1930 byly použity i diapozitivy, což byla v první polovině dvacátého století na operní scéně technicky revoluční novinka. Později Milhaud operu přepsal do anglického jazyka, vy slyšte vzácné rozhlasové provedení z roku 1952:
Offenbachova komická opereta / pastiš byla uváděna na všech anglicky mluvících scénách a Kolumbus je v ní zobrazen jako cosi na způsob Casanovy. Podobně jako u Milhauda tedy není jen veleben.
Ani Glassova opera – zakázka newyorské Metropolitní opery – není přísně biografická, spíš jde o hudební esej na téma času, prostoru, cest a objevování. Odehrává se leckdy a leckde: ve Španělsku roku 1492, v roce 1506, kdy Kolumbus zemřel, v roce 2092 ve vesmírné stanici. V úvodu díla rozkládá o časoprostoru vědec v kolečkovém křesle…
Z hudebníků nekademických se Kolumbovi věnují – což jistě nepřekvapí – v Karibiku. Tamní bíločernou kulturu si bez importu z východu a jihovýchodu lze jen těžko představit:
Reggae zpěvák a autor písní („písničkář“ prostě není adekvátní překlad anglického „singer-songwriter“) Little Roy ale natočil i tuhle pecku, v níž hořekuje ve smyslu: proč sem jezdil, přivezl s sebou Babylon, což rozhodně není dobře. U rastafariánů je Babylon označením pro opresivní ekonomický systém, z nějž je třeba lid pokud možno vyvést do, ehm, Etiopie (symbolizující staroslavné předevropské civilizace na Nilu):
Kolumbovi byl zasvěcen i nejeden film a televizní seriál, zde dvě ukázky z let 1949 resp. 1985:
A ano, na tohle nelze zapomenout…
Přestože mě tehle malý výzkum vlastně překvapil/nepřekvapil tím, že Kolumbus není vnímán černobíle a nejvíc oslavného patosu na nás tradičně chrlí filmový mainstream a televize, hledání kritických hudebních reakcí na Kolumbův objev jsem si představoval poněkud jinak, spíš v badass nigga nebo anarchopunkovém duchu žehrajícím na skutky bílého muže. Pokud si dobře vzpomínám, proběhla v době zasedání MMF v Janově zpravodajstvími informace o tom, že demonstranti chtěli útočit na tamní Kolumbův – patrně rodný – dům, nebo to byl právě Kolumbus, kdo vlastně může za vrahy z Wall Streetu. Žádný patřičný link, který bych sem plácnul, ale zrovna nemůžu najít. (A beztak to byla kachna, takhle pitomej přece nikdo nemůže být.)
Ohlasů činů kolumbovských je v hudbě nepochybně mnohem více, vynechal jsem třeba předválečné šlágry. Pokud nějaké najdete, sázejte je do komentářů.