Žijící francouzská legenda Valentin Clastrier, mimochodem nositel řádu Rytíř umění, je považován za vynálezce moderní niněry, a díky vlastní elektroakustické formě tohoto středověkého nástroje povýšil tradiční dronový zvuk k virtuózní mnohotvárnosti, mnohdy na hranici nemožnosti. Když na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou vystoupil sólově v roce 2015 v kapli sv.Anny, mnozí posluchači jeho nepředvídatelnou a veskrze experimentální hudbu na pomezí lidové hudby a free-jazzu neskousli a prchali pryč. Ano, jeho hra je plná překvapení; stejně, jako jeho kariéra. Začínal jako kytarista u šansoniéra Jacquese Brela, než se v roce 1970 představil jako niněrista. Pak už se pohyboval na jazzové a avantgradní scéně (Louis Sclavis, Michel Godard, Michael Riessler, Carlo Rizzo…). V roce 2011 zahájil spolupráci s nizozemským klarinetistou a saxofonistou Stevenem Kampermanem. Tento crossoverový chameleon, mladší o jednu generaci, byl do té doby znám především jako člen turecko-nizozemského souboru Baraná, s nímž vystupoval po celém světě, od Mexika až po Sibiř. V roce 2012 založil vlastní kapelu, akustický kvartet Carrousel. Patří také k respektovaným soudobým skladatelům; jeho opera Roodhapje zvítězila v mezinárodní soutěži YAMAward jako nejlepší opera roku 2016…
Jejich první duetové album, jež vyšlo na belgické značce HomeRecords, dostalo název Fabuloseries. Páteří kolekce 14 skladeb je pět krátkých kusů Fabulo – reprezentují pět výrazových poloh dua, jakési extrakty, které pak proměnlivě a s různou intenzitou sytí rozměrnější skladby. První je Ěthérique s témbrově éterickým dvohlasem, pt.2 (Bucolique) představuje folklórnější tvář, pt.3 (Gymnopédique) vytváří slapující klarinet s frázující niněrou svižný, taneční rytmus, čtvrtý (coby Orphique) je tvořen pizzicatem a šamansky radostným sopránsaxem, pt.5 (Bachique) je tvořen drtivě předimenzovaným zvukem. Dronové tóny, hutný, naléhavý rytmus, výrazné chromatické melodie, pohádkově témbrové souzvuky, propletence hlasů a intenzivní, improvizovaná sóla od něžného pohlazení až po free-jazzovou expresivitu, to vše Clastrier s Kampermanem rozbalí naplno třeba hned v úvodní Et la roue de la vie (2016). Zde především niněrista roztočí hypnotické hudební kolo života natolik intenzivním způsobem, že se nerozpakuji Clastriera přezdít na Hendrixe niněry. Navíc rytmickou naléhavost místy umocňuje údery do ozvučnice nástroje. Dalším nepřeslechnutelným majstrštykem je sedmiminutová kompozice Viell´mania; zprvu s příchutí středověku, poté ambientního souznění, posléze tok nabývá na intenzitě, zvláště, když niněra se sopránkou frázují v bopových sazbách a saxofon se vzepne k eruptivnímu sólu. Ve skladbě Paradisdesrats zaznívají údery do strun, jež tvoří mimimalistický spodní proud, nad níž si poletuje klarinet. Niněra transovním způsobem zahlcuje vypjatou, dynamicky proměnlivou Cyclotonique s bezmála free-jazzovým partem sopránky, nepokrytě pak lze free-jazzové konotace odhalit v Hostile et sauvage. Výrazně folklórně, až s balkánskou taneční vášní, vyznívá skladba 11,5° s patřičným klarinetovým výbuchem, zatímco rozverně, s kabaretní, swingově taneční grácií osvěží Tout va bien; ano, všechno je v pořádku. A to i v případě těžšího kalibru, kdy Clastrier a Kamperman zabalí vzletně melodickou kompozici Samsara do elektroakustického hávu s bohatými témbrovými plochami i spektrálními oblaky, či v závěrečném kusu Rouages, založeném na hlubokých, meditativně znějících dronech…
Úchvatné album!
Valentin Clastrier/Steven Kamperman: Fabuloseries
HomeRecords (www.homerecords.be)