Britský hudebník Darren J. Cunningham, nejznámější svým projektem Actress, označil dvěma osmičkami své osmé dlouhohrající album, které bylo zveřejněno poněkud zvláštním způsobem.
Číslo 88 obecně nemá nejlepší pověst. Velkou váhu na tom má zejména nechvalně známé spojení s symbolikou neonacistictů. V čínské mytologii však číslo 88 symbolizuje štěstí a ve slangu telegrafistů dokonce znamená důvěrné rozloučení spojené s polibkem, k čemuž sám autor odkázal skrz článek v magazínu The Atlantic.
Na Twitteru zveřejněná, nyní již album neposkytující jednoúčelová stránka whoisactress.com zpřístupnila po zadání hesla odkaz na také již neexistující bandcampový profil. Uhádnout požadovanou „odpověď“ na slovní spojení Fate and Love nebylo pro ty, kdo v poslední době sledovali Cunninghamovy aktivity, ničím obzvlášť obtížným. Heslo odkazovalo na již minulý rok chystaný titul Karma and Desire, jehož vydání bylo původně oznámené již na loňský říjen. Přiložený seznam tracků se poněkud neintuitivně týká právě tohoto připravovaného alba a zdá se tak, že nynější album představuje jakousi upoutávku na odkládaný release, který by údajně měl spatřit světlo světa s ročním zpožděním v letošním říjnu. To však nemusí znamenat, že by 88 mělo představovat propagační materiál o automaticky nižší hodnotě, k čemuž by ostatně mohl svádět také fakt, že jde o „pouhý“ net-release.
Postupně se tu dynamicky střídají rytmičtější i abstraktnější skladby, spojujícím prvkem ale zůstává více či méně zmutované techno, v němž převažuje futuristicky melancholická nálada, kterou by se dalo vystihnout tak, jak Cunningham v aluzi na album Blue Over Gray legendárního houstonského DJe Screwa nazval svůj singl z roku 2013: Gray Over Blue. Odstíny šedé barvy překrývající původní modrý povrch dost dobře vystihují i ladění nového alba. Z nejradostnějšího a mimořádně krátkého druhého tracku, evokujícího slastnou atmosféru UK Garage jsou slyšet pouze 2 takty. Začátek alba může připomenout pochmurnější ladění dřívějších počinů RIP či Ghettoville. Právě posledně jmenované album, jež mělo být údajně původně mnohem výrazněji inspirované technem, nedávno připomněl detailní článek na vynikajícím blogu Dweller Forever o hudbě z černé perspektivy.
Vzrůstající tendence k vybělení elektronické taneční hudby nemusí odkazovat pouze na barvu pleti interpretů, ale také na nepatřičně pozitivní atmosféru, jaká se do současné doby prostě nehodí. 88 ale není album nijak výslovně nihilistické. I když na něm výrazný prostor dostávají experimenty s dosti dekadentně minimalistickým technem, má značně daleko od standardizovaného minimalu: strohost a surovost beatů není svévolnou stylistickou volbou, ale nevyhnutelným východiskem z prekérní situace. Stísněnou atmosféru post-brexitového blues ostatně Cunningham patřičně vystihnul již na albu AZD a odkazuje na něj i jím často nošená hučka s černobílou vlajkou Spojeného království. Dávat jeho tvorbu do souvislosti se současnou politikou ale není jen laciný trik. Cunningham se do politiky totiž explicitně ponořil také v loňské reinterpretaci Stockhausenovy opery Welt-Parlament z cyklu Mittwoch aus Licht, při níž využil záznam z diskuzí britských a nizozemských poslanců o lásce.
Pokud by se zdálo, že album 88 představuje určité ohlédnutí zpět, což je zdání jistým způsobem pravdivé, pak je třeba ihned dodat, že to rozhodně nevypovídá o producentově celkovém směřování, které rozhodně nespočívá ve vyšlapávání zaběhaných kolejí, nebo v pouhé variaci osvědčených metod. Ty, co by se nad novým albem ošklíbali, je třeba upozornit na vskutku pozoruhodný záznam z vystoupení Actress v sanfranciském klubu The Lab z února letošního roku, kde producent naopak zamířil zcela mimo všechny očekávané polohy. Značně radikální vystoupení překypuje experimentováním v pravém slova smyslu a zní skutečně jako hudba z jiné planety.
Avantgardní elektronika s počítačově generovanou poezií jako by vzdáleně odkazovaly na divoké experimenty beat generation se spojováním jazzu a poezie z 60. let, mnohem spíš ale představují hudbu, jež by mohla být bez větších pochyb označena jako mimozemská. Pokud by se snad dala Cunninghamova tvorba označit jako eskapistická, pak pouze tehdy, když zdůrazníme, že se nejedná o zavírání očí před realitou, ale o zcela promyšlenou a systematickou snahu o přípravu na cestu z „naší“ planety, kterou vyspělá lidská civilizace s jistotou přetváří na neobyvatelné ruiny. To ale není nic nového, a ani album 88 není nijak přelomové. Pouze v kontextu ostatních aktivit mimořádně nadaného hudebníka – a platí to nakonec i zcela obecně – připomíná, že je přínosné být neustále ve střehu.
Actress: 88
