Chicagský hráč na nejrůznější dechové nástroje, Anthony Braxton, a tehdy již několik let v Londýně usazený kytarista Derek Bailey se poprvé potkali v britské metropoli v roce 1971 a o dva roky později spolu poprvé vystoupili v Paříži v rámci Braxtonova kvartetu. Jejich první koncert v duu pak proběhl 30. června 1974 v londýnské Wigmore Hall. O den dříve si navzájem sdělili, co nechtějí. Bailey nechtěl hrát notované kompozice v unisonu a Braxton nechtěl hrát totální improvizace. Nakonec bylo dosaženo kompromisu a dohodli se na dvou setech po šesti predeterminovaných kouscích (areas), v nichž bude možnost improvizace. V praxi to dopadlo tak, že první cca osmi a půl minutová area fungovala v jakési souhře i protihře, přibližování se i míjení, dvojka byla zhruba tříminutové porozumění si ve staccatových frázích, ve třetí části pustili fantazii z uzdy téměř naplno, pak si Bailey vystřihl krátké nesólistické sólo a pětka a šestka už fungují skutečně ve vzácném souznění, i když každá po svém. Ta první v přitakávání, druhá v určitém splývání. Druhý set se tedy logicky odehrával, byť dle podobného modelu, už v mnohem větším semknutí, i když si každý hrál dle vlastního naturelu a jasně se tu projevili Braxtonův background v jazzu a Baileyho poučenost současnou vážnou hudbou a zároveň na druhou stranu Braxtonova preciznost a Baileyho uvolněnost. Bailey si vystačil s amplifikovanou kytarou a jen v prvních dvou číslech druhého setu ji vyměnil za přibližně devatenáctistrunku s dvěma kontrabasovými strunami, což ovšem mělo asi větší efekt při koncertu samotném a na nahrávce si nějaké zvláštní extravagance v rámci jeho hry ani moc nevšimnete. Naopak Braxton tu předvádí rozsáhlý arzenál od flétny, přes normální, sopránový i kontrabasový klarinet až po sopranino a alt saxofony. Vše se dokonale doplňuje a umocňuje tohle prolínání různých světů v nádherné symbióze.
Záznam koncertu vyšel poprvé jako dvojLP hned v roce jeho konání a vysloužil si i označení jako „dialog hluchých“, což ovšem pramenilo spíše z kritikovy neznalosti věci, protože asi hledal „klasickou“ svobodnou improvizaci a tady šlo tehdy přece jen o svým způsobem specifický útvar. Na CD tenhle skvost sice vyšel už v roce 1995, ale tuhle nadčasovou hudbu je třeba si stále připomínat a díky Emanemu (tedy Martinovi Davidsonovi) za tuhle o dvacet let mladší reedici s inovovaným sleevenote a jednou drobnou technickou úpravou. Ostatně Braxton a Bailey si sice ještě společně zahráli vícekrát jak v duu, tak ve větších seskupeních, ale co alespoň paměť Discogs sahá, jejich čistě společných nahrávek není zrovna přehršle. Incus vydal s desetiletým zpožděním záznam z jejich dalšího londýnského muzicírování v roce 1974 pod názvem Royal Volume 1a pak ještě existuje záznam z festivalu Victoriaville z roku 1986 pojmenovaný Moment Précieux (vydáno na Les Disques Victo 1987, reedice 1993).
Anthony Braxton / Derek Bailey: First Duo Concert
Emanem (www.emanemdisc.com)