Kytara má v konvenční hudbě (ať už klasické, popové, rockové nebo jazzové, folkové apod.) určitou ikonickou roli, která je však do značné míry svázána s jistými klišé a danými postupy, jež je schopna sice invenčně rozvíjet, ale přece jen je jimi svázána. V jiné hudbě tomu však může být jinak, což dokazují například následující alba, kde jsou kytary výhradními nástroji.
Průřezově návratná alba, k nimž se Emanem nyní povětšinou uchyluje, to je lahůdka za lahůdkou.
Withdrawal jako ústup? Naopak, jako troufalý nástup.
Je sympatické slyšet, že proti dominanci klavírních ladění bojuje virtuózní klavírista.
Zatímco tato CD nesou označení „převážně volá improvizace“ nebo „kompozice pro improvizátory“, vymyká se Carterovo nejnovější dílo Oratorios and Songs z dosavadní posloupnosti už tím, že je Martin Davidson, vydavatel Emanemu, nazval „neklasifikovatelným“. Má pravdu, píše v recenzi Z.K.Slabý
Záznam koncertu vyšel poprvé jako dvojLP hned v roce jeho konání a vysloužil si i označení jako „dialog hluchých“.
Soupadnost rozkomíhané hudby s náruživým vokálem.
…všichni hrají, jako dýchají, že hrají a na nic si nehrají.
Není to všechno klam a mam?
Toto sluncem posvěcené album nevznikalo jako sólové.